Velice se nás dotkla zpráva o úmrtí bývalého prezidenta České republiky Václava Havla a přejeme rodině upřímnou soustrast. 
Slabost morálky - důkaz nedostatku víry
Víra je nedokonalá bez morálky, víra je taková síla, že drží člověka daleko od nízkých vlastností a nízkých činů a povzbuzuje ho, aby dosáhl těch nejlepších vlastností a čisté morálky. To je také důvod proč kdykoli Alláh volal své služebníky k poctivosti,či kdykoli je žádal aby nenáviděli špatnost, stanovil to nezbytnou podmínkou víry v jejich srdci.
"TOMA'ANÍNA" - طمئنينا
Ibn Qajjim al-Džawzijja
Toma’anína je klid/pokoj. Alláh říká: "a ty, kdož uvěřili a jichž srdce se uklidňují při vzpomínce na Boha - jak jinak, než vzpomínkou na Boha se mohou srdce uklidnit (najít toma'anína)?" (13:28)
"vrať se k Pánu svému v zalíbení a spokojená (mající toma'anína)! Vstup mezi služebníky mé a vejdi do zahrady mé!" (89:27-30)
Zajetí srdce a jeho uvěznění hříchem
Imám Ibn al-Qajjim
z Al-Džawáb al-Kafi
„Mezi účinky hříchu patří, že neposlušný hříšník je neustále v okovech svého Šajtána a uvězněn svými šahwa (touhami) a spoután svými hawáa (chvilkovými vrtochy). Takto je vězněm, je tím kdo je uvězněn a svázán.
Známky nečistého, nemocného a mrtvého srdce
(Úryvky z knihy imáma Ibn al-Qajjim al-Džawzijji, s názvem al-Luhfán min Masajid al-Šajtán, díl první, strana 70-73)
Jedy pro společnost
Jednou se dva studenti procházeli kolem řeky. Během jejich rozhovoru se jeden z nich jen tak podíval na řeku, ve které cosi plulo. Netrvalo mu dlouho a uvědomil si, že to je dítě! Bez zaváhání skočil do řeky aby dítě zachránil před utonutím. Když skočil do řeky všiml si, že v jeho nejbližším okolí je ještě asi deset dětí, všechny plačící a křičící jak se pohupovaly kolem.
Jak islám přistupuje k zármutku a obavám – část 4. Důvěra
Jak jsme přešli do nového století, ti z nás, kteří jsou privilegovaní aby žili nad hranicí chudoby najednou čelí zcela ojedinělým výzvám. Máme dostatek jídla, máme přístřeší, které nás chrání před nepřízní počasí a většina z nás si může dovolit i drobný životní přepych. Fyzicky máme vše co potřebujeme, ale duchovně a emocionálně jsme zcela ochuzeni. Naše mysli jsou přes všechno pohodlí naplněny zármutkem a obavami. Stres a úzkosti narůstají.
Jak islám přistupuje k zármutku a obavám – část 3. Vděčnost
Jako křehké lidské bytosti jsme často zaplaveni pocity strachu a úzkosti. Občas zármutek a obavy hrozí, že ovládnou celý náš život. Tyto emoce se stanou tak sžíravými, že zapomínáme na náš primární smysl života, jímž je uctívat Stvořitele. Když se středem našich myšlenek i činů stane touha potěšit Boha, zármutek a obavy již nemají v našem životě místo.
Jak islám přistupuje k zármutku a obavám – část 2. Trpělivost
Smutek a obavy jsou součástí lidského podmínění. Život je série okamžiků. K jejich extrémům patří radostné okamžiky, při kterých naše srdce zpívají štěstím a temné okamžiky, které nás uvrhnou do zármutku a strachu. Mezi tím je opravdový život; nahoru a dolů, obyčejný i nudný, sladký i hořký. V každé chvíli by se věřící měl snažit upevnit své pouto k Bohu.
Jak islám přistupuje k zármutku a obavám – část 1. Lidské podmínění
Pro průměrnou lidskou bytost v rozvinutém světě je zápas se smutkem a obavami téměř na denním pořádku. Zatímco většina světové populace je konfrontována s extrémní chudobou, hladomorem a beznadějí, ti z nás, kdo mají to privilegium vést relativně snadné životy se musí potýkat s obavami, stresem a úzkostmi. Proč jsou ti z nás, kdo jsou požehnaní nesrovnatelným bohatstvím ponořeni v pocitech osamocení a zoufalství?
Odpuštění v islámu
Alláh subhánahu wa ta'ala vložil do lidských bytostí intelekt. Intelekt s sebou nese zodpovědnost. Čím více intelektu člověk má, tím je zodpovědnější. Když chybí intelekt, není ani zodpovědnosti. Malé děti nejsou zodpovědné za své činy, protože jejich intelekt se ještě nerozvinul. Blázni nejsou zovpovědní za své činy, neboť ztratili svou intelektuální kapacitu. Nicméně, součástí naší lidské podstaty je to, že děláme chyby. Někdy se dopouštíme chyb bez rozvahy a neúmyslně. Ale někdy úmyslně a vědomě hřešíme a činíme jiným zlo. Říká se, „chybovati je lidské, odpouštět je božské.“ obě části tohoto výroku jsou velmi pravdivé. Jako lidské bytosti jsme zodpovědní, ale také děláme chyby a neustále potřebujeme odpuštění. Islám hovoří o dvou aspektech odpuštění: a) Alláhovu odpuštění; b) lidském odpuštění. Potřebujeme obojí, protože chybujeme ve svých vztazích k Alláhu, stejně tak jako v našich vzájemných mezilidských vztazích.
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- …
- následující ›
- poslední »
Tags in Nejzajímavější štítky
Mezináboženský dialog
TV Islám
- Manželství a povinnosti část 2
- Manželství a povinnosti část 1
- Dr Zakir Naik o hidžábu (zahalení)
- Jenna, řecká konvertitka
- Od judaismu k Islámu
- Ramadan 2011 - dua šejcha Sudajse
- Jeden ze zázraků Kor'ánu vysvětluje Yusuf Estes
- Žena ze západu, která se rozplakala po uslyšení azánu
- Protesty proti útokům na egyptské Kopty
- Korán v češtině [Súra An-Naml]
Galerie
