Známky nečistého, nemocného a mrtvého srdce

(Úryvky z knihy imáma Ibn al-Qajjim al-Džawzijji, s názvem al-Luhfán min Masajid al-Šajtán, díl první, strana 70-73)

Známky nečistého, nemocného a mrtvého srdce:
* Osoba necítí žádnou bolest či trápení, když koná špatné činy a hříchy.
* Osoba nachází jednak potěšení v konání činů neposlušnosti vůči Alláhu, tak také přistupuje k jejich konání s naprostou bezstarostností.
* Osoba vyhledává nepodstatná témata a nestará se o důležitá.
* Osoba nemá v oblibě pravdu a má potíže ji přijmout, či se jí podřídit.
* Osoba nenachází pohodlí ve společnosti spravedlivých lidí ale nachází velký klid, když je se špatnými a hříšnými.
* Osoba je náchylná k tomu, být ovlivněna mylnými představami a pochybnostmi. Je přitahována k diskusím, debatám a hádkám, které takové mylné názory provázejí spíše, než ke snaze porozumět Koránu, následovat sunnu a jiné prospěšné činy.

(Tento aspekt můžeme jasně vidět v dnešní době mezi muslimy, obzvláště na internetu. Dnes, muslim stráví hodiny diskusemi například o tom jestli hidžáb je neoddělitelnou součástí islámu, nebo jestli ribá (lichva, úroky) jsou zakázané a tak dále. Mnohokrát v takových diskusích jsou citováni jen nemuslimští autoři, arabisté apod., jsou takto utraceny dlouhé hodiny a nikdo se neučí žádný ze základních aspektů Dínu.)

* Osoba nepřijme vůbec žádný druh napomenutí, či způsob upozornění.

(Někteří lidé například mají schopnost poslouchat mnoho chuteb (islámských přednášek), ale přesto to nepřináší pro ně žádnou vnitřní změnu.
Nebo když jsou někomu dávány opakované rady a varování od těch, kdo mají znalosti dínu, nijak se to u nich neprojeví. Arogantně trvají na držení se nepravdy.)

Imám Hasan al-Basrí (rahimahullah) jednou řekl muži:

* Uzdrav své srdce, neboť Alláh si přeje aby jeho služebníci očišťovali svá srdce
* Měl bys vědět, že nikdy opravdu nechováš lásku k Alláhu, pokud nechováš lásku k tomu jej uposlechnout
(Džámi’ al-’Ulúm od Ibn Radžaba)

Srdce nemůže být očištěno, dokud člověk nezná Alláha, nemiluje Jej, neobává se Jej, nemá v Něj naději a nedůvěřuje Mu. Toto je pravá realizace prohlášení Lá iláha ill-Allah.
Jeho srdce nebude nikdy čisté, pokud nemiluje, nezbožňuje (neuctívá), neobává se a nepodřizuje se pouze Alláhu, což v konečném důsledku znamená, že údy srdce následují a konají čisté věci.

TŘI LÉKY PRO SRDCE
od šajch-ul-islám ibn Tajmíjji (z.728H)

Korán je lékem pro srdce
Korán je lékem pro to, co se nachází uvnitř srdce, a pro toho, kdo má chorobu pochybností a touhy ve svém srdci. Obsahuje totiž jasné důkazy, které oddělují pravdu od falše a odstraňují chorobu falešných pochyb, aby zanechal jisté poznání, správné vnímání a pochopení, takové, že srdce dokáže vnímat věci v souladu s jejich pravou podstatou.

Obsahuje moudrost, mnohá napomenutí jak povzbuzující k dobrému, tak odrazující od zlého, a příběhy, které obsahují poučení, které nezbytně vedou k nápravě srdce, neboť srdce pak touží po dobrém a nemůže vystát to, co je pro něj škodlivé.

Korán odstraňuje všechny choroby, které vyvolávají falešné tužby, dokud se srdce neočistí a proto se i jeho touhy stanou čistými a vrací se do svého původního stavu (fitra) ve kterém bylo stvořeno, stejně jako tělo se navrací do přirozeného stavu, když je léčeno. Srdce je živeno vírou a Koránem natolik, že je posíleno, protože očista srdce se dá připodobnit k růstu těla, když je dobře živeno.

Spravedlivé činy jsou lékem pro srdce
Zakát (očištění) v jazykovém významu: nárůst a zvyšování s usměrněním, říká se: „něco má zakát“, když to usměrněně rostlo. Srdce má potřebu být živeno, aby mohlo dozrát a růst, dokud se nestane celistvým a zdravým. Stejně tak jako tělo potřebuje výživu, co je pro něj vhodná, a zároveň je potřeba zabránit všemu, co by jej mohlo poškodit. Stejně tak srdce neuzraje (myšleno na jeho nápravu), pokud nezíská, co je pro něj prospěšné a nevyhne se tomu co mu škodí – stejně jako květina nebude rozkvétat bez těchto dvou faktorů.

Sadaqa (dobročinnost), díky své schopnosti mazat hříchy tak jako voda hasí oheň, způsobuje očištění srdce. Je to něco víc, než jen čin prostý hříchu. Alláh všemohoucí říká:

„Ber ze jmění jejich almužnu, kterou je očišťuješ a ospravedlňuješ!“ (At-Taubá, 9:103)
 

Zanechání neslušných činů je lékem pro srdce
Podobně zřeknutí se neslušných činů a hříchů vede k očištění srdce, neboť tyto patří ke stejné úrovni chorob, jakou je pro tělo malomocenství, nebo k takovým věcem jako jsou trny u květiny. Když je tělo zbaveno tohoto malomocenství, díky čemuž se celkově ozdraví a jeho přirozená síla je obnovena, nachází úlevu. Stejně tak, když někdo hledá pokání od hříchu, jeho srdce je zbaveno nečistot – a tak nachází opět svou přirozenou sílu přát si konání spravedlivých činů a nachází úlevu od falešných zkažených věcí v nichž bylo ponořeno.
Zakát srdce tudíž znamená jeho růst a jeho zdokonalení. Alláh Vznešený říká:

„A kdyby nebylo laskavosti Boží vůči vám a milosrdenství Jeho, žádný z vás by se byl nikdy neočistil,...“ (An-Núr, 24:21)

„…A bude-li vám řečeno „Vraťte se!“, pak se vraťte. A to bude pro vás čistší.” (An-Núr, 24:28)

„Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví - a to je pro ně čistší, …“ (An-Núr, 24:30)

„Prospívat naopak bude ten, kdo je očištěn a jméno Pána svého vzpomíná a modlitbu koná.“ (Al-A'la, 87:14-15)

„Kdo ji očistí, ten jistě vydělá, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá.“ (Aš-Šams, 91:9-10)

„Co můžeš vědět? Snad on chtěl se očistit.“ ('Abasa, 80:3)

„a rci mu (tj. faraonovi): „Což se nepatří, aby ses očistil a já abych tě dovedl k Pánu tvému a ty se Ho bál?“ (An-Názi'at, 79:18-19)

Takto tazkijja (očista), i když její základní význam je růst, požehnání a rozmnožení dobra, je dosažena pouze odstraněním zla, a to je důvod proč v sobě očištění kombinuje oba tyto aspekty (tj. jak konání dobra, tak vyhýbání se špatnostem).
 

Nejvyšší řekl:
„Běda těm, kdož k Němu jiné přidružují, almužnu nedávají a v život posmrtný nevěří!“ (Fussilat, 41:6-7)

Tazkijja (očištění) je akt činit něco čistým, buď doslovně, nebo ve víře, nebo v hovoru.
Alláh, Nejvyšší, řekl:
„Nepovažujte tedy sebe za očištěné (tuzakku)!“  (An-Nadžm, 53:32)

tj. nerozšiřujte o sobě, že vy jste čistí, a toto není stejné jako Jeho prohlášení:
„Kdo ji očistí, ten jistě vydělá.“ (Aš-Šams, 91:9)

To je také důvod proč Alláh, Nejvyšší, řekl:
„A On nejlépe zná ty, kdo jsou bohabojní.“ (An-Nadžm, 53:32)

„Což jsi neviděl ty, kteří se vydávají za čisté? Nikoliv, jen Bůh očišťuje (juzakki) toho, koho chce,” (An-Nisá, 4:49)
Ve významu že On činí čistým toho koho chce, a činí jeho čistotu známou, ten kdo sám sebe považuje a označuje za čistého jen proto že se označuje názvem "muslim" přitom nemá žádného svědectví o tomto, kromě svědectví Alláhova. Snad budeme přemýšlet.