Vyslovení Svědectví (šahády)

Přijetí Islámu může být učiněno vyslovením níže uvedeného svědectví, a to s přesvědčením a pochopením jeho významu:

„Ašhadu an lá 'iláha 'illa 'l-láh wa ašhadu 'anna Muhammadan rasúlu 'l-láh.“
Jehož překlad je:
"Vyznávám, že není boha kromě Boha (Alláha), vyznávám, že Muhammad je Posel Boží (Alláhův)."
Když někdo vysloví toto svědectví s přesvědčením, pak se stává muslimem/muslimkou. Lze tak učinit samostatně, ale je mnohem lepší tak učinit s poradcem, abychom Vám pomohli se správnou výslovností a poskytli Vám důležité informace pro nové muslimy.
První část svědectví obsahuje nejdůležitější pravdu, kterou Alláh zjevil lidstvu: není nic božského nebo hodného uctívání kromě Všemohoucího Boha (Alláha). Alláh říká v Koránu (ve významu):

„A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: ‚Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!‘“ (Korán 21:25)

Toto vyjadřuje, že všechny formy uctívání, ať již modlitba, půst, vzývání, vyhledávání útočiště, a nabízení zvířecí oběti, musí být adresovány Alláhu samotnému. Adresování kterékoliv formy uctívání něčemu jinému než Alláhu (ať již je to anděl, posel, Ježíš, Muhammad, světec, modla, Slunce, Měsíc nebo strom) je chápáno jako rozpor se základním poselstvím Islámu a představuje neodpustitelný hřích, pokud za něj není učiněno pokání předtím, než člověk zemře. Všechny formy uctívání tedy musí být adresovány pouze Alláhovi.

Uctívání znamená vykonávání skutků a říkání věcí, které Alláha těší, věcí, které přikázal nebo jejichž vykonávání doporučoval, ať již na základě přímého písemného důkazu nebo na základě analogie. Uctívání se tedy neomezuje jen na implementaci pěti pilířů Islámu, ale zahrnuje každý aspekt života. Poskytování potravy pro svou rodinu a říkání něčeho příjemného, co člověka povzbudí, se též považuje za uctívání, pokud je tak učiněno s úmyslem potěšit Alláha. Znamená to, že všechny činy uctívání musí být provedeny upřímně jen pro Alláha samotného, aby byly přijaty.

Druhá část svědectví říká, že prorok Muhammad je služebníkem a vyvoleným poslem Alláha. Z toho vyplývá, že člověk musí poslouchat a řídit se i příkazy Proroka. Člověk musí věřit tomu, co řekl. Zároveň musí praktikovat jeho učení a vyhnout se tomu, co zakázal. Člověk tedy musí uctívat Alláha pouze podle jeho učení samotného, neboť veškeré Prorokovo učení představovalo ve skutečnosti zjevení a inspirace jemu sdělené od Alláha.

Člověk se musí snažit tvarovat svůj život a povahu a napodobovat Proroka, neboť on byl živoucím příkladem určeným pro lidstvo k následování. Alláh říká (ve významu):

„Vždyť vskutku povaha tvá je vznešená.“ (Korán 68:4)

Alláh také říká (ve významu):

„A věru máte nyní v poslu Alláha příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Alláha a v den poslední a kdo Alláha hojně vzpomíná.“ (Korán 33:21)

Prorok (nechť mu Alláh žehná) byl poslán, aby v praxi implementoval Korán ve svých výrocích, skutcích, legislativě, ale také ve všech ostatních stránkách života. Když byla Aiša, Prorokova žena, dotazována o povaze Proroka, odpověděla:

„Jeho povaha byla povahou Koránu.“ (as-Sujútí)

Skutečně se řídit druhou částí Šahády znamená následovat jeho příklad ve všech stránkách života. Alláh říká (ve významu):

„Řekni (Muhammade lidem): ‚Milujete-li Alláha, pak mne následujte a Alláh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Alláh je odpouštějící, slitovný.’“ (Korán 3:31)

Znamená to také, že Muhammad je posledním Prorokem a Poslem Alláha a že žádný (pravý) Prorok nemůže přijít po něm.

„A Muhammad není otcem žádného muže z vás, ale je poslem Alláha a pečetí proroků. A Alláh je vševědoucí o věci každé.“ (Korán 33:40)

Všichni, kteří tvrdí, že jsou proroci nebo příjemci zjevení po Muhammadovi, jsou podvodníci, a uznat je by bylo stejné jako nevěřit.

Vítáme Vás k Islámu, blahopřejeme Vám k Vašemu rozhodnutí a budeme se Vám snažit pomoci jakkoliv to bude možné. Každý, kdo přijme Islám, bude ostatními muslimy vítán a bude mu nabídnuta veškerá pomoc a podpora při učení se dalších zásad islámského způsobu života.