Učit děti dobrým způsobům

Autor: Áiša al-Hadždžár, AMANI

Byl to krásný jarní den a já jsem objížděla školy a vyzvedávala různé děti v mé péči po vyučování. V té době jsem měla šest dětí v pěstounské péči, tři děti na hlídání, a pět svých vlastních. Mohli byste si myslet, že s tolika zkušenostmi jsem už měla výchovu dokonale zvládnutou až na úroveň vědy!

Ale trvalo mi doslova víc než deset let mateřství, než jsem si uvědomila neuvěřitelnou zodpovědnost, jakou mám, když učím své děti dobrým způsobům. Bylo to mé čtvrté dítě, které mne naučilo tuto cennou lekci.

Přijela jsem trochu brzy vyzvednout své školou povinné děti, a tak jsem nechala ty menší vystoupit z vanu aby si pohrály. Stála jsem tam na dvoře a čekala na poslední zvonek, když mě to zčistajasna napadlo: „Když já nenaučím své děti dobrým způsobům, kdo jiný?!?“

Můj miláček čtyřletý synek byl spouštěčem toto "zjevení". Jak jsem stála a povídala si s jinou matkou, přišel k mladé pomocnici učitelky a vyžadoval její pozornost. Nebyla jsem příliš daleko a tak jsem velmi dobře viděla co dělá. Nebyly to jeho slova co se mne dotklo, byly to jeho činy.

Víte, v domě plném dětí, si zvykl na to, že se dožaduje mé pozornosti i když jsem právě zaměstnaná někým jiným. Ve čtyřech letech jsem ho vnímala stále jako malé dítě a tak mi jeho chování příliš nevadilo. Ne, dokud jsem se nepodívala na tvář té mladé ženy.

Můj syn se po ní natahoval, stejně jako to vždy dělal mně, když chtěl moji pozornost. Mluvila s jinou matkou v té chvíli a já jsem viděla její ústa otevřená v šoku a její oči doširoka otevřené jak se dívala dolů na mého roztomilého malého chlapečka (roztomilého pro mne, samozřejmě). Díky jeho výšce, jeho ruce dosáhly na nevhodnou úroveň: Hrubě ji plácal po hrudníku aby si ho všimla.

Kdybych neviděla ten výraz na její tváři, asi bych vůbec nezareagovala. Ale v té chvíli jsem si uvědomila jak strašně nevychovaný byl. Cítila jsem najednou, jak velká tíha padla na moje ramena s mou povinností naučit mé děti dobrým způsobům.

Lekce, které se můžeme naučit

Je důležité si uvědomit, že chování našich dětí je odrazem nás, rodičů. Jak už jsme rozebírali v článku „Zdroj vedení pro rodiče“, nemůžeme očekávat, že se naše děti budou chovat správně, pokud my sami nesrovnáme své chování s učením a praxí našeho dínu (náboženství).

Konkrétně, jako muslimská matka si uvědomuji víc a víc, jak důležité je vyučování dobrým způsobům v naší rodičovské roli:

„Zajisté pro člověka, když naučí své děti dobrým způsobům, je to lepší, nežli dát velký koš obilí jako almužnu.“ (Muslim)

Zde jsou některé oblasti chování, které je potřeba vzít v úvahu, pokud chceme své děti dobře vychovat:

1. Jídlo a pití: Používáme pravou ruku pro jídlo a pití, stejně jako pro dávání a braní. Jíme a pijeme v sedě, a říkáme 'Bismillah' (ve jménu Alláha) předtím než cokoli z toho uděláme. Také říkáme 'Alhamdulillah' (chvála/díky Alláhu) po skončení.

2. Hygiena: Stříháme si nehty na rukou i nohou minimálně jednou týdně a myjeme si ruce před a po jídle. Očistíme se správně po použití toalety a udržujeme svůj oděv tak čistý jak je to jen možné. Také odstraňujeme nečistoty z oděvu a těla ihned po ušpinění.

3. Modlitba: Nasloucháme Adhánu (volání k modlitbě) tiše a opakujeme po muezzinovi (tom, kdo svolává k modlitbě). Během modlitby tiše následoujeme imáma (toho jenž vede modlitbu) a upouštíme od mluvení nebo zbytečných pohybů během modlitby. Bereme mešitu (masdžid) jako dům určený k uctívání, ne hřiště.

4. Zdvořilost: Uklízíme po sobě doma a když jsme venku. Odstraňujeme nebezpečné objekty z cesty a házíme odpadky do popelnic k tomu určených, ne na zem.

Abú Malik al-Aš'ari (nechť je s ním Alláh spokojen) vyprávěl: Posel Alláhův (mír a požehnání Alláhovo s ním) řekl: „Čistota je polovina víry...“ (Muslim)

5. Pozdrav: Ohlásíme se, když vstupujeme do domu, do místnosti nebo na shromáždění pozdravem, As-salámu alaikum (mír s vámi). A odpovědět na pozdrav slovy, Wa alaikumus-salám (a s vámi mír).

6. Respekt k sousedům: Buďte laskaví k sousedům, pomozte jim odnést nákup nebo jim pomozte s jinou činností. Když si hrajete, uvnitř či venku, vyhněte se tomu abyste obtěžovali své sousedy neurvalým nebo hlučným chováním. Pokud chcete navštívit souseda, zaťukejte pouze třikrát (nechte nějaký čas mezi každým klepáním), a odejděte, pokud nikdo neodpovídá.

7. Přijímání hostů: Pozdravíme všechny hosty v domě; jsme k nim zdvořilí; dělíme se o své hračky s ostatními dětmi, zapojíme do hry všechny; a jednáme s hosty se štědrostí, laskavostí a respektem.

8. Navštěvování ostatních: Přijměte pozvání; pozdravte své hostitele; respektujte majetek ostatních; zapojte do hry všechny; a pomozte uklidit přestím než odejdete.

Poslední rada rodičům

Viditelně existuje více vrstev a oblastí dobrého chování a způsobů. Důležitou věcí je pozorovat chování vašich dětí doma a na veřejnosti, a žádat správné adab (způsoby). Pokud vidíte své dítě, že něco dělá špatně, je důležité jej rychle opravit. Ale snažte se to udělat potichu a laskavě, pokud možno v soukromí a bez toho abyste jim nadávali.

Vyhněte se hledání omluv pro chování svého dítěte. Například, pokud váš syn nebo dcera nepozdraví vaše hosty nebo nechce spolupracovat s ostatními dětmi, neříkejte „Jsou jen stydliví“ a nepřecházejte to pokrčením ramen. To jen zhorší neslušné chování a nepomůže to v ničem při povzbuzování ke správnému chování.

Pamatujte že chování a způsoby vašeho dítěte jsou založeny na zvycích. Špatné návyky, kterým dovolíte přetrvat se jen velmi těžko odstraní.

Navíc, vaše děti jsou vaším odrazem. A nikdo nemá větší vliv nebo zodpovědnost za děti než samotní rodiče.