Syndrom medvědí mámy

Autor: 'Áiša al-Hadždžár, AMANI

Medvědí matky jsou dobře známé pro svou povahu, jak zarputile chrání svá medvíďata, má šá’Alláh. Jako matka se zcela jasně mohu ztotožnit s tímto medvědím instinktem, když dojde na moje vlastní děti. Zejména během, a bezprostředně po jejich narození.

Ale pravděpodobně známe i nějakou matku či dvě, které by snesly trochu odlehčení. Ve skutečnosti jsme se tam všechny jako matky dostaly. V okamžiku, kdy vnímáme nějakou nepravedlnost vůči našim dětem, měníme se na medvědí mámy. To znamená „Medvědí máma se zkresleným vnímáním“.

Někdy jsme oprávněné bránit své děti. Ve světě jsou opravdová nebezpečí a nespravedlnosti. Zejména když jsou naše děti velmi malé, závisí zcela na nás abychom jejich svět učinily bezpečným,  in šá'Alláh.

Ale jak rostou, občas se držíme téhle ochranářské povahy až do té míry, že nevidíme chyby našich vlastních dětí. Tohle může být opravdový problém pro jejich intelektuální růst a rozvoj.
Jsem celkem dobrá (myslím si) v tom, že se dívám na věci které mé děti dělají (nebo jsou obviněny, že dělají) objektivně. Vím, že moje děti nejsou andělé a snažím se je učit zodpovědnosti za jejich činy. Ale toto není případ u mnoha matek, které jsem poznala. Ve skutečnosti všechny pravděpodobně známe nějakou  nesebekritickou matku s postojem „mé dítě rozhodně ne“.

Například, když jsem žila v Egyptě, můj nejstarší syn byl zodpovědný za vynášení odpadků. Popelnice stála v rohu schodišťové šachty hned u našeho bytu v patnáctém patře. Jednou jsem měla malý pytlík a požádala jsem ho aby ho vynesl. Udělal to bez okolků, má šá' Alláh.
Během třiceti sekund manželka našeho bawába (vrátného domu) stála hystericky u našich dveří. Protože jsem v té době nemluvila arabsky, moje kamarádka co u nás byla na návštěvě, se problémem začala zabývat. Vypadalo to, že obě ženy argumentují tam a zpět a já jsem byla naprosto zmatená o co jde. Potom se má kamarádka otočila k mému synovi, "Hodil jsi ty odpadky dolů schodiš´tovou šachtou do haly (patnáct pater) dolů?"

"NE!" odpověděl můj syn neoblomně, s šokovaným výrazem ve tváři.
Obě ženy v tom pokračovaly, zatímco já jsem okamžitě požádala svého syna aby šel dolů a uklidil to! Moje kamarádka, která byla poprvé matkou malého dítěte, se na mně rozzuřila, protože právě vehementně bránila jeho čest. Řekla jsem jí, aby se podívala na načasování, že to není náhoda. Pro mě to bylo dost zřejmé, že to skutečně udělal; ačkoli jsem byla šokovaná že by dokázal udělat takovou věc.

Moje kamarádka si opravdu myslela, že jsem jednala zbrkle, když jsem ho poslala to uklidit a že jsem ke svému dítěti nebyla fér. Poučovala mně o mojí povinnosti chránit jeho a jeho čest. Já jsem jí jednoduše řekla, v přítomnosti mého syna, "Alláh ví nejlépe," a nechala jsem to tak.

O mnoho týdnů později za mnou přišel můj syn v přítomnosti kamarádky a rozpačitě se omluvil. Řekl že házel pytlík s odpadky zdálky a netrefil se do popelnice. Neměl v úmyslu hodit ho dolů, o patnáct pater níž, do haly. Ale když se to stalo, pokrčil nad tím rameny a prostě se vrátil domů, jako by se nic nestalo. Řekl, že když viděl moji kamarádku jak ho hájí, bál se říct pravdu. Ale trápilo ho to od té doby a potřeboval se přiznat.

Měli jsme dlouhou diskusi o důležitosti mluvit pravdu a být zodpovědní za své činy. Trochu toho dne dospěl, má šá'Alláh. Trvala jsem taky na tom, aby šel dolů, s mou kamarádkou jako překladatelkou, a přiznal se a omluvil manželce našeho bawába. To byl pro oba obtížný úkol, ale trvala jsem na tom že to musí být.

Moje kamarádka byla šokovaná! Byla tak přesvědčená, že by takovou věc neudělal a taky že by o tom určitě nelhal. Cítila se trapně, jak se s tou ženou hádala za mého syna, když si uvědomila, že to že můj syn chyboval, znamenalo, že ona také. Byla šokovaná, protože prostě nemohla uvěřit že tenhle „hodný kluk“ by udělal takovou věc, až ztratila perspektivu a proměnila se v chybující medvědí mámu.

Byla jsem šťastná, že můj syn udělal ten krok, omluvil se a přijal zodpovědnost za své činy. Ale tohle by se nejspíš nestalo, kdybych ho i já bránila tak, jako moje kamarádka. On věděl, že já vím; a to ho žralo. Nicméně si myslím, že toho dne to byla větší lekce pro moji kamarádku, než pro mého syna.

Když jsou vaše děti obviněné ze špatnosti, může být velmi snadné vletět do nálady medvědí mámy. Obrana našich dětí nebo jejich omlouvání vypadá jako správná věc. Ale jejich obrana bez objektivity, nebo jasné perspektivy, jim může zabránit aby intelektuálně dospěly. Je důležité abychom je volaly k zodpovědnosti a povzbuzovaly je k tomu, aby přijaly zodpovědnost za své činy.
Nakonec: "Alláh ví nejlépe a je Soudcem všech věcí."