Soucit, esence islámu

Soucit a empatie hrají nezbytnou úlohu v islámu a představují pravého ducha islámského způsobu života. Soucit znamená: citlivost vůči podmínkám či stavu všech stvoření: lidí, zvířat i rostlin. Společníci se zeptali Posla Alláhova (mír s ním):

„Ó Posle Alláhův, je pro nás odměna za prokazování laskavosti vůči zvířatům?“

Posel Alláhův odpověděl:

„Je odměna za prokázání laskavosti každému živému zvířeti.“
(Buchárí: kniha 8, hadíth č.38; Muslim: kniha 26, hadíth č. 5577)

Přesto že tento obecný základ sdílí islám například s buddhismem. Tak ačkoliv buddhismus je obecně znám jako mírumilovný a soucitný způsob života, islám je často spojován s válkou. Toto není správné, protože islám ve své podstatě je způsob života založený na míru a soucitu. Pojďme se proto podívat nikolli na historii, ale na jeho doktríny, které jsou založené na Koránu, sunně a výrocích zaznamenaných společníky Proroka (mír s ním).

Solidarita s ostatními

Abychom dosáhli svých cílů, musíme jednat s ostatními prostřednictvím rahma (soucitu) a cítit solidaritu s ostatními. Prorok (mír s ním) řekl: džamá'a (skupina která je pospolu) je rahma. Společník jménem Nu'mán ibn Bašír také vypravoval že Prorok řekl:

„Podobenství věřících, co se týče jejich milosrdenství mezi sebou navzájem a vzájemné lásky a laskavosti, je jako jedno tělo; když trpí kterákoli z částí těla, celé tělo trpí nespavostí a horečkou.“
(Buchárí: kniha 8, část 73, hadíth č.40; Muslim: Book 32: Hadeeth 6258]

V tomto vyprávění bylo použito slovo „taráhumihim’ (jejich rahma).

Metafora jediného těla je pozoruhodná, protože části těla jsou zcela propojeny, nikoli samostatně stojící! Soucit, láská a péče nejsou nezbytně přítomné, my je musíme vyvinout a prokázat jeden druhému. Musíme pracovat velmi tvrdě na tom, abychom toho dosáhli. Prorok (mír s ním) řekl:

„Nikdo z mých společníků mi nesmí přinášet jakékoli informace o druhém, protože si přeji setkat se s každým s čistým srdcem.“
(Abú Dáwúd: kniha 41, hadíth č. 4842: vyprávěl 'Abdulláh ibn Mas'úd)

Jaký čistý způsob chování! Podívejme se, kolik lidí kolem nás mluví jeden o druhém a jak už si dávno udělali na někoho názor bez toho, aby vyvinuli jakékoli úsilí daného člověka nejdříve poznat. Islámská společnost je zaujatá vnějším zjevem, zatímco zanedbává vnitřní stránku. Jak Prorok (mír s ním) jasně řekl:

„Zajisté, byl jsem vyslán abych zdokonalil ty nejvznešenější způsoby.“
(Ahmad: 2/281, Al-Bajhaqí 1/192, Al-Buchárí: Al-Adáb Al-Mufrád)

Láska musí růst. Nemůžete hluboce milovat někoho, koho jste nikdy nepotkali. Může se vám líbit a dokonce se k sobě i můžete hodit, ale společně stráveným časem, sdílením a poznáváním jeden druhého láska začne růst. Protože spolu trávíme tak málo času, neznáme se dobře navzájem a pocity lásky nejsou vyjádřeny, a proto neuvádíme v praxi hadíth v němž Prorok říká:

„Když člověk miluje svého bratra, měl by mu říci že ho miluje.“
(Abú Dáwúd: kniha 41, hadíth č. 5105: vyprávěl Abú Karíma)

Přemýšlejme co přináší láska solidarita. Ve vyprávění od Abú Hurajry Prorok (mír s ním) řekl:

„Mezi služebníky Alláhovými jsou lidé, kteří nejsou ani proroci ani mučedníci. Proroci a mučedníci jim budou závidět v Den Soudný jejich postavení u Alláha, Nejvyššího.“
Lidé se zeptali: „Kdo jsou, Ó Posle Alláhův? Chceme je milovat.“
On řekl:

„Jsou to lidé, kteří milují jeden druhého kvůli Alláhu, bez toho aby měli jakékoli příbuzenské vztahy a bez toho aby jeden druhému dávali svůj majetek.

Při Alláhu, jejich tváře budou zářit a budou (sedět) na (kaztelnách) světla.“
(Abú Dáwúd: kniha 23, hadíth č. 3520, klasifikován jako sahíh šejchem Al-Albáním)

„Chceme je milovat“ tento výrok poukazuje na množství lásky, které Prorokovi lidé chovali k lidem, které ani neznali, ale ke kterým chovali lásku, protože byli tak milí Stvořiteli a Jeho Poslu.

Toto se dotýká vyprávění, které nám vysvětluje, že neochutnáme sladkost víry, dokud se naše srdce nesplní tři podmínky, z nichž jedna je, že máme rádi jeden druhého. Tento hadíth nám ukazuje že tato láska není založena na příbuzenských svazcích nebo majetku, ale že je kvůli Alláhu.