Rodič hledá zoufale radu ve výchově

Autor: 'Aiša Al-Hadždžár

Tento týden se s vámi podělím o pravdivý příběh ze života od čtenářky, která mi napsala o radu v jednání se svojí téměř šestiletou dcerou. V jejím dopise zoufale hledá radu, jak zvládat chování jejího dítěte.

Otevřeně, kontrola nad vašimi dětmi je pouhá iluze. Děti, které se dobře chovají učinily individuální volbu tak konat, na základě svých minulých zkušeností, nikoli na základě vaší současné kontroly nad nimi.

Níže je pár úryvků z dopisu:

Vždy jsem byla zastáncem disciplíny a když věci nejdou tak jak si představuji, jsem zcela ztracená. Chování mojeho dítěte se značně změnilo. Už nemám příliš trpělivosti...a jsem na konci svých sil. To, co v minulosti fungovalo už u ní vůbec nezabírá. Vypadá to, že je dnes imunní až na hranici drzosti. V minulosti nějakou chvíli aspoň přemýšlela a ukázala nějakou lítost.
Nerozhodla jsem se ji fyzicky trestat. Ale některé dny jsem ji pleskla přes rameno, když se úplně vymkla kontrole. Jsem zcela proti bití, ale jsem v takovém bodě že cokoli jí říkám k ní neprochází a v naprosté frustraci a hněvu, že prohrávám!
Většina dnů končí křikem v souboji mezi mnou a jí. Končím tak, že řvu jak nejhlasitěji dokážu. Potom se cítím špatně a ona se cítí uražená.

Za prvé, cítím spoustu zoufalství v matčině srdci. Dokážu si představit, že to musí být nesmírně frustrující, když výchovné taktiky přestanou fungovat.

Naneštěstí, toto je často případ, když se výchova zaměřuje na tresty za špatné chování, než na pěstování dobrého.

Nakonec, jak je tu napsáno, dítě se stane k trestům imunní a rodiče zjistí, že musí zvyšovat důsledky ve snaze zvládnout jeho chování. Co se týká lítosti dítěte, nejspíše litovalal toho že byla přistižena nebo trestána, ne svých činů.

Níže je krátký souhrn chování na které si tato maminka stěžuje:

1. mluví s námi jako s rodiči hrubě a neurvale mluví i s naší domácí pomocnicí

2. požádat ji aby něco udělala je velký boj

3. hádá se úplně kvůli všemu

4. odmlouvá zcela bez ostychu

Hovoří také o některých výchovných taktikách, které vyzkoušela:

1. neustále připomínáme a napomínáme..ale ona pořád opakuje přestupek

2. jsou dny kdy bude poslouchat a vykoná co jí řeknu....čekajíce na odměnu

3. jiné dny jsem se rozhodla pro sekýrování a výhrůžky...teď se učí sekýrovat a vyhrožovat i ona

4. měla jsem tabulky odměn, které jsme začali...ale postupně přestali používat

5. dokonce jsem se rozhodla odebírat jí hračky a dávat je na charitu...ale skončila jsem tím, že jsem nakonec kupovala nové

6. teď mám tabuli v kuchyni...ale nevím kde začít a co na ni dát

7. můj manžel mně velmi podporuje a je ochotný vyzkoušet nové metody...ale nemohu očekávat příliš, protože hodně pracuje

8. když můj manžel něco řekne, zdá se mi to příliš drsné...a je mi dcery líto

Když se ohlédnu zpět na článek Pět kroků k pozitivnímu rodičovství, doporučila bych těmto rodičům:

Krok 1- ZMĚNA: Stůjte si za svým

Evidentně nic nedokáže zlepšit tuto situaci, pokud rodiče nezmění způsob, jakým vychovávají své dítě. Je velmi obdivuhodné, že tito rodiče hledají pomoc, mášá' Alláh.

Prní věc, kterou bych doporučila, aby se jí věnovali, je odmlouvání a sekýrování. Když děti odmlouvají, nevědomky vyzývají rodiče do souboje vůlí. Když se rodiče angažují v hádce, přijali výzvu!

Nezáleží na tom, čeho se hádka týká, dítě získá výsledky:

vyhne se úkolu o který bylo požádáno

unaví rodiče do té míry že to vzdají

odvede pozornost rodičů od jejich pokynů

získá moc a kontrolu nad situací

neustálou pozornost a zaměření se na dítě, i když negativní

Rodiče mohou zůstat pány situace a mít kontrolu nad sebou a situací (nikoli jejich dítě) tím, že se vyhnou těmto pastem:

Otázky („Kolikrát ti to musím opakovat? Proč mě neposloucháš?“)

Zdůvodňování (pokoušet se přesvědčit dítě aby se dobře chovalo a vysvětlovat proč)

Smlouvání a uplácení (směňování dobrého chování za ceny, které neodvratně budou muset být větší a lepší pokžadé aby fungovaly)

Naléhání a prosby (vždy známka toho, že dítě má kontrolu nad situací)

Výhrůžky (toto je něco jiného než varování před důsledky, výhrůžky nejsou splňeny a děti se rychle naučí, že to co říkáme nemyslíme vážně)

Tyto typy taktik jsou používány rodiči ze zoufalství jako reakce na odmlouvání dítěte. Obvykle skončí křikem a občas i fyzickým trestem. Jak si tato manika stěžuje, na konci dne nikdo nevyhrál a rodiče se cítí vinni za způsob jakým byli nuceni jednat se svým dítětem.

Namísto toho doporučuji rodičům použití těchto taktik:

Stůjte za svým

Mluvte málo

Buďte pevní

Nepouštějte se do hádek

Opakujte svůj požadavek jako zaseknutou nahrávku

Těchto pět bodů je opravdu klíčem. Když se s vámi dítě dohaduje o nějakém úkolu nebo pokynu, jednoduše svůj požadavek opakujte znovu a znovu.

Klidné opakování zredukuje dramatičnost a dítě nakonec pochopí, že takto se nikam nedostane, ani si nezíská žádnou pozornost, dokud úkol nebude splněn.

Můžete si zvolit jedno klíčové slovo, nebo frázi (ale neměňte je), které budete používat před opakovaným pokynem jako odpověď na fígl dítěte, jak vás zatáhnout do hádky. Zde je jeden příklad:

Matka: Sáro, prosím připrav teď stůl. (viz Jak to udělat, aby vás děti poslouchaly, kde najdete tipy jak být přímí a konkrétní když o něco žádáte.)

Sára: Ale já jsem uprostřed hry.

Matka: I tak, připrav teď stůl.

Sára: Ale když teď přestanu hrát ztratím body.

Matka: I tak, prosím připrav teď stůl.

Sára: Dej mi ještě několik minut a já to pak udělám.

Matka: I tak, prosím připrav stůl teď. (Tentokrát to možná nevypadá jako logická odpověď na Sářino smlouvání, ale je důležité klidně opakovat váš požadavek jako zaseknutá nahrávka.)

Sára: Prosím, mami, nech mě hrát jen o chvilku dýl.

Matka: I tak, prosím připrav stůl teď.

Sára: Ty jsi hrozná! Nedovolíš mi ani trochu zábavy!

Mother: I tak, prosím, připrav stůl teď

Je důležité stát si za svým a nepodléhat. Dítě brzy pochopí, že když řeknete „I tak“, nevyhne se tomu pokynu a odmlouvání nikam nepovede.

Když je práce hotová, klidně jí poděkujte za její splnění ale nepřehánějte to s chválou. Je důležité abyste se vyhnuli pokušení poučovat ji o kolik by to bylo snazší kdyby jednosuše udělala co se po ní chce napoprvé, když je požádána.

Inšá’Alláh, rychlá reakce na váš požadavek přijde, až si uvědomí, že s vámi prostě žádné dohadování není.

Krok 2- SJEDNOŤTE SE: Všichni dospělí používají stejnou taktiku

V tomto případě rodičům chybí jednota v jejich výchově. Dítě nejspíše těží z faktu, že se matka cítí špatně, když mu tatínek nadává. Navíc, to že taínek používá drsná slova naznačuje, že má možná pocit, že nemá autoritu a tak stupňuje svou reakci na chování dítěte. Mám podezření že domácí pomocnice má také svůj vlastní způsob jednání s dítětem.

Tento scénář pravděpodobně vyvolává v dítěti nejistotu. Navíc, co vidí jsou nekontrolované a přehnané odpovědi na její chování. Samozřejmě, že napodobuje nekontrolované a přehnané chování i ona.

Doporučuji aby byl nastaven vzorec jak dospělí budou postupovat v zavádění pravidel a požadavků. Nesmí nikdy zakolísat. Ve výše uvedeném příkladu se dítě pokaždé setká s klidným „I tak.“ pokaždé, když se snaží odmlouvat, bez ohledu na to, kdo s ním právě jedná.

Naštěstí poznámky této matky naznačuje, že její manžel chce být nápomocen v jejím stylu výchovy. Nemusí být příliš zapojený, nebo přítomný, jen musí stát na svém stejným způsobem jako matka aby udrželi jednotný postup. Je důležité aby do tohoto plánu začlenili i domácí pomocnici.

Krok 3- DÍVEJTE SE KUPŘEDU: Stanovte jasná pravidla a očekávání

Naneštěstí toto dítě zapadlo do vzorce chování, který je zcela nepřijatelný. Je zřejmé že má velmi malý respekt ke svým rodičům a nedokáže se ovládat, když v rodině komunikuje.

Aby získaly jistotu a naučily se sebekontrole, děti opravdu potřebují jasná pravidla a očekávání. To zahrnuje určité hranice nastavené v rodině.

Rodiče si možná budou chtít přečíst článek Práva, povinnosti a privilegia, aby se dozvěděli více o tom jak nastavit hranice. Stručně:

Práva jsou dítěti dávána bezpodmínečně

Povinnosti jsou od dítěte očekávány (včetně přijatelné verbální komunikace s rodiči a jinými dospělými)

Privilegia si musí dítě zasloužit.

Příklad hranic pro toto dítě může zahrnovat způsob jakým je jí dovoleno hovořit se svými rodiči a jinými dospělými. Dítěti musí být klidně vysvětleno, že je nepřijatelné být hrubá (Nejsem si zcela jistá co tato maminka míní slovem „hrubá“ ale rodiče musí dát jasně najevo že způsob jakým komunikovala s rodiči je nepřijatelný.

Pokud hrubost je odmlouvání nebo vytáčky jako odpověď na pokyn nebo požadavek, jak je uvedeno výše, rosiče mohou jednoduše ignorovat hrubost a zaměřit se na úkol, který chtějí aby byl vykonán s použitím slovíčka „I tak“ (nebo jiné fráze dle jejich výběru) a opakováním žádosti.

Pokud hrubost je jen způsob jakým dítě mluví, pak rodiče musí zdůraznit že taková komunikace je nepřijatelná a přestat dítěti odpovídat, dokud nenapraví své chování. Například:

Matka: Ámino, chtěla bys ke svému sendviči nějaké mléko?

Ámina: Jsi hloupá! Nesnáším mléko!

Matka: To je nepřijatelné, nemluv se mnou takhle. (Zůstaňte klidná a nedramatizujte)

Ámina: Jsi hloupá! Nenávidím tě!ou’re a stupid head! I hate you!

Matka: To je nepřijatelné. Až budeš připravená mluvit slušně, budu poslouchat co říkáš.

V tomto bodě musí matka jednoduše začít dítě zcela ignorovat, dokud nepochopí, jak používat slova. Nejdůležitější je, aby se dospělý nenechal strhnout emocemi, reagoval šokem, nebo začal s dítětem příliš mluvit. Čím méně pozornosti dítě získá jako odpověď na tento typ chování , tím rychleji se ho vzdá, inšá' Alláh.

Samozřejmě, stejná taktika musí být používána všemi dospělými v domácnosti.

Krok 4- BUĎTE DŮSLEDNÍ: Dotahujte do konce

Tato maminka ukázala hned několik věcí, které nedotáhla do konce. Začíná a opouští výchovné programy a vzdává se poté co přijala drastická opatření v pokusu zvládnout chování dítěte. To obojí učí dítě, že jeho matka si není jistá sama sebou v pozici rodiče a nechává neustále dítě testovat hranice, aby našlo nějaký kritický bod.

Vypadá to také, že si špatně vyložila odměny z článku „Je váš dům vězení nebo zlatý důl?“ Pokud se dítě občas chová dobře v očekávání odměny, unikla nám hranice zasloužení si privilegií plněním povinností a odměňování za dosažení cílů.

Bez ohledu na to, dítě musí začít každý den s čistým štítem (nic schovaného z předchozího dne a žádná privilegia pro tento den, dokud nejsou zasloužená). Její každodenní privilegia (hračky, televize atd.) nejsou odměnou, jsou zasloužené; a její denní povinnosti (domácí práce, osobní hygiena atd.) jsou očekávány, nejsou to úplatky.

Protože tato maminka začala a přestala s tabulkami chování v minulosti, ponechme to jednoduché. Spojme povinnosti přímo s privilegii. Například, může si hrát se svými hračkami až skončí své denní úkoly. Může se koukat na televizi až si uklidí své hračky a vyčistí si zuby.

Samozřejmě že aktuální povinnosti a privilegia dítěte musí být přizpůsobena na míru dítěti. Tento rozpis „nejdříve tohle a pak tamto“ také dobře nahrává rutině, které si dle svého vyjádření tato maminka cení (v nepublikované části dopisu).

Ve chvíli kdy si stanovíte souvislosti, držte se jich a nevzdávejte to. Také si uvědomte, že s pomocnicí v domácnosti je snadné vyhnout se tomu aby dítě mělo nějaké osobní povinnosti. Přesto v tomto věku si dítě musí uklízet své hračky, udržovat v pořádku svůj pokojíček, uklízet si své oblečení, pomáhat s prostíráním a úklidem ze stolu atd. To že má vlastní povinnosti jí dá smysl patřičnosti a sebeúcty. Když někoho necháte dělat téměř cokoli co se mu zachce, vytvoří to ve skutečnosti nedostatek sebedůvěry a neschopnost.

Pamatujte, získávat si každodenní privilegia je něco jiného než odměny za splnění cílů. Odměny se mají zaměřit na pěstování specifických nových vzorců chování. Pro toto dítě (obzvláště v jejím věku), navrhuji soustředit se na jednu věc. Možná udělat věci hned napoprvé, když je požádána. first time asked.

Snažte se využít tabuli na zaznamenávání, a pokaždé zaznačte, když něco udělá hned napoprvé. Stanovte si denní cíl (dostatečně vysoký aby váš den probíhal hladce, ale dostatečně nízký aby byl dosažitelný) s jednoduchou odměnou. Nesmí to být nic extravagantního nebo něco mimo normu. Může to být něco tak jednoduchého jako strávit půl hodiny čtením pohádek, nebo hraním její oblíbené hry společně.

Když máte stanovený cíl, připomínejte jí ho pokaždé, když ji o něco požádáte. Řekněte něco jako: „Amani, udělej si stranu 16 ve svém pracovním sešitě, napoprvé, prosím.“ Když to udělá vyskočte k tabuli a zaznamenejte její úspěch, zatímco oceníte dobré chování.

Tatínek se do toho může zapojit, když si všimne jejího úspěchu po příchodu domů, když se podívá na tabuli. Když se nebude chovat moc dobře, měl by jednoduše říct: „Ale to je špatné. Vypadá to že jsi měla špatný den. Inšá'Alláh zítra bude lepší.“ Neměl by jí dělat přednášky o tom co už je hotovo, raději se soustředit na její schopnost uspět zítra.

Krok 5- POZITIVNÍ VÝCHOVA: Zaměření se na dobré

Jak ukazuje výše uvedený příklad, měli bychom se méně soustředit na špatné chování a pěstovat dobré. Děti na to zareagují naplňováním své potřeby pozornosti pozitivním způsobem.

Je důležité mít na paměti že jim musíme sdělit svá očekávání s předstihem a chválit úspěch včas a často. Pro více tipů o komunikaci, které vaše dítě může porozumět si můžete přečíst článek Jak to udělat, aby vás děti poslouchaly.

Když použijeme pozitivní výchovu a zaměříme se na chování, které chceme pěstovat, učíme své dítě sebekontrole. Nakonec není práve sebekontrola, kterou chceme? Když toto bude v pořádku, naše děti budou mít schopnost fungovat ve všech situacích, dokonce i když nejsme přítomni abychom dohlíželi na jejich činnost, Inšá' Alláh.

Každé dítě je individuální a není žádný „jediný správný“ způsob jak vychovávat. Modlím se aby tyto rady pomohly a ráda uslyším jak to jde.

Pamatujte, výchova je těžká dřina! Vyžaduje Věrnost pozitivnímu rodičovství, ale vyplatí se.