Povinnost muslimů – soudit lidi nebo předávat poselství?
Tazatel: Murad – Island
Dotaz: Drazí učenci, As-Salamu aleikum. Někteří z mých kanadských přátel se mne stále ptají na islám. Jejich nejvíce matoucí otázkou je: Proč musí jít dobrý člověk/nemuslim do pekla, když v životě dělal jen dobré skutky? Proč by Bůh trestal křesťana nebo žida, když se do svého náboženství narodili? Džazakum Alláhu khayran.
Odpověď:
Wa `alaykum As-Salamu wa Rahmatullahi wa Barakatuh.
Ve jménu Alláha, nejmilosrdnějšího, nejslitovnějšího
Všechna chvála náleží Alláhu a pokoj a požehnání Jeho Poslu
Drahý bratře, děkujeme za tvůj dotaz, a zájem seznámit se dobře s učením islámu. Kéž Alláh požehná tvému úsilí o dosažení vědění!
Musí být nejprve zdůrazněno, že je povinností muslima předávat poselství islámu veškerému lidstvu – poselství milosrdenství seslané skrze Proroka Muhammada (pokoj a požehnání s ním) jako potvrzení všech proroctví předchozích proroků. Avšak muslimové nejsou ustanoveni za soudce. Proto se musí vyvarovat pokušení posuzovat, který člověk půjde do nebe nebo do pekla!
V odpovědi na tvou otázku šeik Ahmad Kutty, starší lektor a islámský učenec na Islámském institutu v Torontu, v Ontáriu, v Kanadě, stanovuje následující:
V Koránu Alláh sděluje muslimům, že naší povinností je pouze předávat poselství; nejsme ustanoveni za soudce; nemáme autoritu posílat lidi do nebe nebo do pekla.
Alláh praví v súře an-Nahl:
Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími! Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty Jeho zbloudili, a zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni. (An-Nahl 16: 125)
S ohledem na starobylé spory rozličných náboženských komunit, v otázce, kdo bude spasen, Alláh urovnává hádku slovy:
Říkají: “Nevejde do ráje nikdo kromě toho, kdo je židem či křesťanem!” takové je jen přání jejich: ty však rci: “Přineste mi důkazy své, jste-li pravdomluvní!” Však nikoliv! Ten, kdo odevzdané se obrací k tváři Boží a koná dobré, ten nalezne odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebude zarmoucen. (Al-Baqarah 2: 111-112)
Dále Korán důrazně stanovuje, že Prorok Muhammad je poslední ze série proroků a poslů. Přišel, aby potvrdil původní pravdu, kterou všichni prorokové a poslové před ním hlásali. Korán potvrzuje, ochraňuje a uchovává toto původní poselství čisté před lidskými úpravami a záměnami. Korán dále nezpochybnitelně uvádí, že poslání Proroka Muhammada je adresováno celému lidstvu a ne pouze určitému národu nebo kmeni, a proto je povinností každého reagovat na toto poselství:
Rci: „Lidé, já věru jsem poslem Božím k vám všem vyslaným od toho, jemuž náleží království na nebesích i na zemi. Není božstva kromě Něho a On je ten, jenž život i smrt dává. Věřte tedy v Boha a posla Jeho, proroka neučeného,jenž věří v Boha a Jeho slova, a následujte jej - snad se octnete na cestě správné!“ (Al-A`raf 7: 158)
Alláh také všude v Koránu praví, že posílal posly jednomu každému národu na tváři Země, aby předali poselství pravdy a že tito poslové mluvili jazykem národů, k nimž byli vysláni. Důvody pro to jsou vysvětleny rčením:
A žádná duše nákladem obtěžkaná neponese břímě jiného a nepotrestali jsme nikoho dříve, než byl námi vyslán posel. (Al-Israa’ 17: 15)
Proto, neobdržel-li někdo poselství Muhammada, bude určitě souzen podle kteréhokoli poselství pravdy, které od Alláha obdržel.
Vzhledem k výše uvedenému se muslimové musí vyvarovat pokušení soudit, který člověk půjde do nebe a kdo do pekla. Naopak musíme se držet svého mandátu předávat poselství milosrdenství seslané skrze Proroka Muhammada (pokoj a požehnání s ním) jako potvrzení všech proroctví předchozích proroků. Takové úsudky musíme přenechat Alláhu a Alláhu samotnému. S ohledem na to nemůžeme udělat líp, než zopakovat slova proroka Ježíše (pokoj s ním) uvedená v Koránu jako ta, jenž pronesl na adresu těch, kdož ho uctívají:
Potrestáš-li je - vždyť jsou služebníky Tvými; odpustíš-li jim - vždyť Tys věru mocný i moudrý!“ (Al-Ma'idah 5: 118)















