Osvobození díky závoji

předmluva: Všichni jsme svědky účelové vulgarizace žen již od dob vzniku patriarchátu, ne všichni (a dokonce ani ženy samotné) si však uvědomujeme tuto účelovou manipulaci, naopak ženy, aby dosáhly v takto nastavené společnosti úspěchu, se často samy zbavují ženskosti či sebeúcty.

Autor: Sehmina Džaffer Čopra

Skromnosti a cudnosti, v islámu velmi důležité ideologie, je dosaženo dodržením předepsaných standardů pro chování a oděv muslima (všimněte si, že nezáleží na tom, či muže nebo ženy, oba mají stanovené standardy, které by měli dodržovat). Žena, která následuje pilíře islámu by měla následovat pravidla oblékání souhrnně nazývaná hidžáb. Jiná synonyma používaná v této souvislosti jsou závoj, purda, nebo jednoduše zahalení. Je to akt víry a napomáhá tomu aby k ní bylo přistupováno s úctou, respektem a byla zachována její důstojnost. Na hidžáb je nahlíženo v islámu jako na prostředek osvobození ženy, ve smyslu zahalení, které s sebou nese „auru respektu“ (Takim, 22) a ženy jsou uznávané jako individuality, kterých je možné si vážit pro jejich mysl a osobnost, „ne pro jejich krásu, či její nedostatek“ ( Mustafa ) a ne jako sexuální objekty.

V rozporu s populárním přesvědčením, zahalení muslimské ženy není útlak ale osvobození se z okovů mužských zkoumajících pohledů a standardů atraktivnosti stanovených médii. V islámu je žena svobodná, může být tím, kým je uvnitř a je osvobozená od toho, aby byla zobrazována jako pouhý sexuální symbol a byla vystavena napospas cizímu chtíči. Islám povyšuje status ženy tím, že „požívá stejná práva jako muž a oba sdílejí stejnou podstatu“ (Nadvi, 11) a oba sdílejí také vzájemná práva a povinnosti ve všech aspektech života.
Muži a ženy ačkoli jsou si rovni NEJSOU IDENTIČTÍ, a každý doplňuje toho druhého v různých úlohách a rozdílných funkcích za které jsou zodpovědni. „Z islámské perspektivy, vidět ženu jako sexuální symbol je její znevažování. Islám věří, že žena by měla být hodnocena podle svého (morálního) charakteru a svých činů raději, než podle svého vzhledu či fyzických tvarů“ (Takim, 22).

V článku „Mé tělo je Moje vlastní starost“, paní Nahíd Mustafa, mladá v Kanadě narozená a vychovaná muslimská žena s univerzitním vzděláním, píše: „Korán nás učí, že muži a ženy jsou si před Bohem rovni, že jedinci nemají být posuzováni podle pohlaví, krásy, bohatství nebo privilegií. Jediná věc, která činí jednu osobu lepší než druhou, je jeho nebo její charakter.“ Pokračuje slovy: „V západním světě se stal hidžáb symbolem buď nuceného mlčení, nebo bezohledné militantnosti. Ve skutečnosti není ani jedním. Je to jednoduše ženino prohlášení, že posuzování jejího fyzického vzhledu by nemělo hrát pražádnou roli v jejích společenských vztazích.“

Muslimové věří, že Bůh dal krásu všem ženám, ale že tato krása nemá být vystavena světu, jako kdyby tato žena byla maso na pultě, které si máte prohlédnout a vybrat si. Když se zahalí, dostane se na jinou úroveň a muži by se na ni měli dívat s respektem a bude hodnocena podle svého intelektu, víry a osobnosti, ne pro svou fyzickou krásu. V mnoha společnostech, zejména v té Západní, jsou ženy odmalička učeny, že jejich cena se odvíjí od jejich atraktivnosti pro opačné pohlaví, a jsou přesvědčovány aby následovaly mužské standardy přitažlivosti a abstraktní pojmy toho co je přitažlivé, napůl si uvědomujíce, že taková honba je pomíjivá a často ponižující (Mustafa).

Cudnost, skromnost a zbožnost jsou podporovány zahalením. „Hidžáb v žádném ohledu nebrání ženě, aby hrála svou úlohu jako důležitý jedinec ve společnosti, ani ji nečiní méněcennou." (Takim,22)
Muslimská žena si může obléknout cokoli se jí líbí v přítomnosti svého manžela a své rodiny, nebo mezi ženskými přítelkyněmi. Ale když jde ven, nebo když muži jiní než její manžel a její blízcí rodinní příslušníci jsou přítomni, očekává se, že se oblékne do takového oděvu, který zakryje (její vlasy a) všechny části jejího těla, a nebude odhalovat svou postavu. Jaký kontrast oproti Západnímu stylu, který se každý rok zcela úmyslně soustředí na odhalování nějaké další erotogenní zóny veřejným pohledům! Záměrem západního oděvu je ukázat a zdůraznit postavu, zatímco úmyslem muslimského oděvu je skrýt (a zahalit) ji, přinejmenším na veřejnosti (Lemu,25).

Muslimka necítí tlak na to, aby splňovala nějaké normy přitažlivosti nebo krásy dané nějakou módou, což je tak zjevné v západních i Východních kulturách. Nemusí žít podle očekávání, co je žádoucí a co ne. Povrchní krása není znepokojivou starostí muslimské ženy, jejím hlavním cílem je vnitřní duchovní krása. Nemusí používat své tělo a půvaby aby získala přijetí a uznání ve společnosti. Velmi se to liší od krutých metod, kterým jiné společnosti podřizují ženy, v tom že jejich hodnota je vždy měřena jejich fyzickým vzhledem. Existují nesčetné příklady diskriminace na pracovišti, kde jsou ženy přijímány či odmítány na základě své přitažlivosti a sex-appealu.

Další výhodou zahalení je, že představuje pro ženu ochranu. Muslimové věří, že když žena odhalí svou krásu všem, sníží se na úroveň objektů sexuální touhy a  stane se zranitelná muži, kteří na ni hledí pro „uspokojení svých sexuálních nutkání“ (Nadvi,8). Hidžáb z nich činí ženy, jež náleží ke skupině cudných a skromných, nedostupných žen, takže muži jenž porušují pravidla a muži přehnaně lpící na erotice je podle toho hodnotí a nedovolí si je jen tak škádlit“ (Nadvi, 20). Hidžáb řeší problém sexuálního harašení a nechtěných sexuálních návrhů, které jsou pro ženu tak ponižující, když muži dostávají smíšené signály a věří, že žena si jejich návrhy přeje, když odhaluje své tělo.

Západní ideologie „Když to máš, tak to ukaž!“ je zcela opačná než islámský princip, kde cílem není přitáhnout k sobě pozornost za každou cenu, ale být skormný. Se ženami je v mnoha společnostech jednáno jako se sexuálními symboly a ničím víc než tělem „které se musí ukázat aby upoutalo pozornost“ (Mustafa). Dobrým příkladem je reklama, kde je ženské tělo používáno k tomu aby prodalo nějaký výrobek. Ženy jsou soustavně degradovány a  vystaveny tlaku odhalovat ze sebe čím dál tím více.
Zahalení ji od tohoto osvobozuje a nutí společnost aby si jí vysoce vážila pro její vlastnosti. Vzdálený ponižování žen, hidžáb ve skutečnosti zaručuje ženě auru respektu, a poskytuje jí jedinečnou identitu (Takim, 22). Podle Koránu jsou pro ženy i muže platné stejné vysoké standardy morálního chování. Zdrženlivost je nezbytná v životě člověka, ať už v činech,  morálce nebo řeči. Islám také nařizuje slušné chování a oděv pro muže, není jim dovoleno dělat prostopášnou „šou“ ze svého těla, aby na sebe upoutali pozornost, a také oni se musí oblékat cudně.  Mají zvláštní pokyn v Koránu, aby klopili svůj zrak, a necivěli bezostyšně na ženy.

V súře an-Núr v Koránu se píše: „Řekni věřícím (mužům), aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví - a to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají.“ Mnoho mylných představ na západě o muslimské ženě a konkrétně o jejím zahalení má své kořeny v Arabských a muslimských zemích, které se odchýlily od pravé doktríny islámu a „smísily islámské principy s před-islámskými pohanskými tradicemi své země“  (Bahnassawi, 67)
V tomto současném období odklonu od islámu, je mnoho muslimských žen odcizeno, izolováno od společenského života a jsou utiskovány muslimskými muži a vládci, kteří používají jméno náboženství pro své nespravedlnosti. (Bahnassawi, 65) V tomto případě je hidžáb použit jako prostředek pro udržení mnoha muslimských žen mimo společnost, s mylnou představou že zahalení jako takové představuje izolaci a slabost. Zakazuje se jim práce ve státní správě, studium na univerzitách atd.  Ale jak se čím dál tím více žen vrací k nepokřivenému a pravdivému islámu, jsou schopné si uvědomit nespravedlnost, která je dlouho připravuje o jejich práva, aby byly nedílnou součástí společnosti a „zasloužily si stejnou důstojnost, úctu, pokrok a prosperitu jako muži.“ (Nadvi,26). Ženy znovu získávají svou pravou identitu a úlohu ve společnosti, a oblékají si hidžáb a přijímají jeho koncept osvobození žen, a zaujímají své správné postavení, které jim islám poskytl již před čtrnácti sty lety.

Citované zdroje:
Bahnassawi, El Salem. Woman Between Islam and World Legislations. Trans. Abdul Fattah El-Shaer. Kuwait: Dar ul Qalam, 1985.
Lemu, Aisha and Fatima Heeren. Woman in Islam. England: 1978.
Mustafa, Naheed. "My Body is My Own Business." Oct. 1993: 29.
Nadvi, Mohammad. Modesty and Chastity in Islam. Kuwait: 1982.
Takim, Liyakatali. "The Islamic and Muslim View of Women." 1993: 22.