Jak to udělat, aby vás děti poslouchaly?

Autor: 'Áiša Al-Hadždžár

DOBRÁ komunikace je klíčem k dobrým vztahům, bez ohledu na věk stran nebo typ vztahu. Dokonce i velmi malé děti mohou rozumět dlouho předtím, než jsou schopny mluvit. Důsledná vzájemná spolupráce vede k tomu, že s námi mohou začít komunikovat ještě dříve než začnou mluvit, pokud se naučíme „naslouchat“.

Dnes se zaměřím na komunikaci dítěte s rodičem z hlediska požadavků na dobré chování a splnění úkolů nebo denních povinností. Inšá’Alláh, tyto tipy napomohou tomu aby vaše dítě přijalo a jednalo podle vašeho poselství.

Každé dítě přirozeně chce potěšit své rodiče. Žádné dítě se nesnaží selhat ve vašich očekáváních nebo se znelíbit. Přesto má mnoho rodičů potíže komunikovat svá očekávání tak, aby děti mohly uspět. Níže najdete některá jednoduchá připomenutí, která by mohla rodičům pomoci komunikovat takovým způsobem, aby tomu děti mohly porozumět.

Buďte přímí

Zjišťuji, že toto je mnohem obtížnější pro matky než pro otce, stejně jako je pro muže přirozenější vyjadřovat se přímo. Zamyslete se nad tímto klasickým příkladem:

Matka: „Salmane, tvůj pokoj je učiněný nepořádek!” zatímco prochází kolem jeho pokoje.

Salman vzhlédne od hračky, se kterou si právě hraje a pak pokračuje ve své činnosti, když se matka ztratí z dohledu.

Matka: „Salmane, tvůj pokoj vypadá otřesně!” trochu hlasitěji, jak znovu prochází kolem.

Opět Salman vzhlédne a pak se vrátí ke své hře.

Matka: „Salmane, proč sis neuklidil pokoj?“ Cítí se rozhořčená, poté co vidí že uplynulo několik hodin bez výsledku.

Salman pokrčí rameny a pokračuje ve své činnosti.

Matka k otci poté co se vrátí z práce: „Salmanův pokoj je katastrofa! Křičela jsem na něj celý den aby si ho uklidil, ale on mě prostě neposlouchá!”

Otec: „Salmane, pojď sem a ukliď si pokoj. Teď!“

Salman vyskočí a pustí se do práce.

Na konci dne matka nemůže pochopit, proč její syn ji neposlouchá, ale vyskočí pro tátu. odpověď je jednoduchá, otec byl přímý. Děti nebudou „číst mezi řádky“ nebo chápat dobře „náznaky“. Mějte to na mysli, když po svých dětech chcete, aby něco udělaly.

Buďte konkrétní

Dobře, tak maminka přijde na to, jak být přímá. Teď je lépe vybavena, aby od svých dětí viděla výsledky, ale jsou to přinejlepším chatrné výsledky. Když žádá o věci, které se mají udělat, vypadá to, že děti udělají minimum a práce musí být předělána (a naneštěstí mnohé maminky to prostě vzdají a udělají to samy).

Toto se snadno vyjasní tím, že specifikujete přesně co chcete, aby bylo hotové. Například:

Raději než říci: „Ukliď si oblečení.“ zkuste: „Ukliď si ponožky do šuplíku, pověs si košile a kalhoty si slož do skříně.“

Když to uděláte, je méně pravděpodobné, že najdete čisté oblečení rozložené po celém dětském pokoji. Aplikujte to na všechny požadavky a dávejte detailní pokyny ohledně toho:

1. Co chcete aby se udělalo.

2. Jak se to má udělat.

3. Kdy chcete aby se to udělalo.

Stanovte očekávání s předstihem

Abyste si věci usnadnili, stanovte očekávání pro opakované požadavky. Pokud je to nějaká domácí povinnost, je obzvláště vhodné udělat to poprvé společně s dítětem a udělat písemný seznam všeho co se očekává.

Například, pokud bude vaše dítě zodpovědné za úklid stolu po jídle, nejprve to udělejte společně a potom sepište kroky na kartičku:

1. Odnést všechny talíře, příbory, skleničky, hrnce a jiné nádobí do kuchyně (ke dřezu).

2. Oškrábat všechny drobty do koše.

3. Zbytek jídla uložit do plastových nádobek s víčkem a uložit do lednice.

4. Umýt vršek stolu a jeho hrany teplým mokrým hadrem.

5. Oprášit (otřít) židle.

6. Zamést nebo vytřít jídlo spadlé na podlahu.

7. Použít lopatku k shrnutí a vyhození nepořádku do dopadkového koše.

8. Zasunout židle.

Když dítě dělá tuto domácí práci podruhé, nechte ho, aby se drželo pokynů na kartičce. Ujistěte se, že práci zkontrolujete a pochválíte za dobře odvedenou práci! Nebude trvat dlouho a dítě zvládne úkol bez většího vedení od vás.

Mimochodem, je také důležité stanovit očekávání, kdykoli se objeví nová situace, jako cesta na nákup nebo do restaurace, návštěva něčího domu, nebo hosté u vás. Dejte dětem vědět, co od nich očekáváte a jaké chování se od nich očekává. Ujistěte se, že to uděláte také s předstihem, stejně jako rychlé připomenutí těsně před takovou událostí. Například:

„Hajdere, toto je důležité. Jdeme na kuřecí nugety a hranolky. Až tam budeme, musíš sedět na své židli, dokud nesníš všechno svoje jídlo. Pokud se budeš chovat jak nejlépe to umíš, budeme si potom nějakou dobu hrát.“

Potom, když vstoupíte do restaurace, zastavte se a připomeňte dítěti: „Pamatuj, potřebuji aby ses choval v restauraci jak nejlépe umíš. Pokud zůstaneš sedět a sníš všechno své jídlo, budeme mít pak čas na hraní.“

Mějte oční kontakt

Je důležité navázat oční kontakt, když svému dítěti dáváte nějaké pokyny. Toto není čas na konání několika věcí najednou. Přerušte svou práci a věnujte konverzaci pozornost, která jí náleží. Pokyny dané „za chodu“ obecně nejsou brány moc vážně.

Je také dobré požádat dítě, aby zopakovalo co po něm chcete, takže je jasné o co jste žádali.

Sestupte na jejich úroveň

Pokud jednáte s velmi malými dětmi, skloňte se na úroveň jejich očí. Nepřevyšujte je, když jim dáváte pokyny. Já si často kleknu, požádám dítě aby vložilo obě své ruce do mých a řeknu. „Podívej se mi do očí, toto je důležité...“

Když tohle udělám, zajistím si, že mi dítě věnuje plnou pozornost. Také změna mé pozice a zaměření se na dítě, mu/jí dává najevo že je stejně důležitá/důležitý jako ta zpráva, kterou mu/jí předávám.

Chvalte úspěch brzy a často

Když dáte požadavek, zkontrolujte, Chvalte své dítě za jeho snahu a úspěchy. Pokud jde o chování (jako nejlepší chování v restauraci) ujistěte se, že si všimnete hned toho že je hodné a zmiňte se o tom. Například:

Poté co si objednáte a Hajder sedí u stolu: „Díky že sedíš tak potichu Hajdere! Jsem tak šťastná, že se hezky chováš!“

Zopakujte to se stejným oceněním, když přinesou jídlo a také zatímco jíte.

Jak se blížíte ke konci: „Hajdere, vedeš si báječně! Už jen jeden kuřecí nuget a můžeš si jít hrát! Díky moc za hezké chování!“

Zatímco tohle píšu, vzpomínám si na matku, která se mnou šla na nákupy kdysi ve Státech. Jejímu synovi bylo kolem pěti a já jsem trvala na tom aby si sedl do sedačky (jak přikazuje zákon). Ona se uchichtla a řekla: „Ó, on nebude sedět v klidu. Nikdy nezůstane připoutaný, nemluvě o tom aby zůstal sedět na sedadle.“

Řekla jsem: „Můj van se nepohne, dokud VŠECHNY děti nebudou správně připoutány.“ Pokračovala jsem v poutání jejího syna do sedačky, a ten se kroutil a svíjel na protest. Když jsem si sedla na sedadlo řidiče, podívala jsem se dozadu na dítě a řekla jsem: „Díky Mustafo, za to že jsi zůstal připoutaný. Jsem opravdu ráda, že se tak hezky chováš.“ Dítě se usmálo. Potom jsem řídila na velmi krátkou vzdálenost, podívala jsem se do zrcátka a prohodila podobnou poznámku. Pokračovala jsem v tom, pokaždé když jsem ho překvapila, přistihla jsem ho jak sedí a je stále připoutaný.

Matka byla ohromená. Nikdy se nestalo že by ho chválila za žádoucí chování. Zaměřila se jen na špatné (odpoutávání se) a nakonec se s ním pouštěla do boje. Klíčem tady bylo časné a časté ocenění za chování, které jsem chtěla vypěstovat.

Modlím se aby tyto názorné příklady vám pomohly pochopit můj vzkaz. Koneckonců: „Dobrá komunikace je klíčem k dobrým vztahům!“

Nechť Alláh požehná vašim rodinám, poskytne vám to nejlepší z těchto rad k pozitivnímu rodičovství a chrání vás před jakoukoli újmou v nich...Amín.