Jak islám přistupuje k zármutku a obavám – část 4. Důvěra

Jak jsme přešli do nového století, ti z nás, kteří jsou privilegovaní aby žili nad hranicí chudoby najednou čelí zcela ojedinělým výzvám. Máme dostatek jídla, máme přístřeší, které nás chrání před nepřízní počasí a většina z nás si může dovolit i drobný životní přepych. Fyzicky máme vše co potřebujeme, ale duchovně a emocionálně jsme zcela ochuzeni. Naše mysli jsou přes všechno pohodlí naplněny zármutkem a obavami. Stres a úzkosti narůstají. Jak shromažďujeme materiální statky, divíme se, proč nejsme šťastní. Jdeme si užívat další dovolenou, a přesto se cítíme se osamělí a zoufalí.

Život dalece vzdálený Bohu je zajisté smutný život. Bez ohledu na to kolik peněz vyděláme, nebo jak velký je náš dům, pokud Bůh není středem našeho života pak nám štěstí bude navždy unikat. Opravdové štěstí najdeme jen tehdy, když učiníme alespoň pokus naplnit smysl našeho života. Lidské bytosti tu jsou aby uctívaly svého Stvořitele. Bůh chce abychom byli šťastní, v tomto životě i v tom příštím a dal nám klíč k opravdovému štěstí. Není to ani tajemství ani nějaké mystérium. Není to ani záhada ani hlavolam, je to islám.

„A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali.“ (Korán, 51:56)

Islám jasně vysvětluje smysl života a dává nám návod jak učinit naše hledání štěstí snadnějším. Korán a autentické tradice od Proroka Muhammada, mír s ním, jsou naše návody na život dokonale zbavený zármutku a obav. To přesto neznamená, že nebudeme vystaveni zkouškám a potížím, protože Bůh zcela jasně stanoví v Koránu, že nás bude zkoušet. Naše životy budou naplněny situacemi, které vyžadují obrácení se k Bohu a odevzdat se Mu. Bůh nám slibuje, že odmění ty kdo jsou trpěliví, žádá nás abychom Mu byli vděční, a říká nám, že miluje ty, kdo vkládájí svou důvěru v Něj.

„...spolehni se na Boha, neboť Bůh miluje ty, kdož na Něj se spoléhají.“ (Korán, 3:159)

„Věřícími jsou věru ti, jichž srdce se zachvívají, když Boha je vzpomínáno, a jichž víra se znásobí, když přednášena jsou jim Jeho znamení, a na Pána svého spoléhají.“ (Korán, 8:2)

Život je naplněn vítězstvími i prohrami. Někdy je to jízda po tobogánu. Jednou je naše víra silná a sladká, jindy spadne jako těžké závaží dolů a my se cítíme smutní a máme strach. Způsobem jak trochu vyrovnat svou pouť je důvěřovat že Bůh ví dobře co je pro nás nejlepší. I když se nám dějí zdánlivě špatné věci, nedějí se bezdůvodně  a skrývá se za nimi moudrost. Někdy jejich důvod zná pouze Bůh, někdy je to zcela zřejmé.

Následně, když si uvědomíme že není moci ani síly kromě Boha, můžeme se začít uklidňovat. Prorok Muhammad, mír s ním, jednou připomněl jednomu mladíkovi ze svých sahába, že Bůh je Všemohoucí a nic se neděje bez Jeho svolení.

„Mladý muži, drž se pokynů Božích, a On tě ochrání v tomto životě i v příštím. Drž se pokynů Božích a On ti pomůže. Když o cokoli žádáš, žádej to od Boha, a pokud hledáš pomoc, hledej ji u Boha. Věz, že i kdyby se všichni lidé spojili, aby ti pomohli, mohou ti pomoci pouze pokud to Bůh tak zapsal, a kdyby se spojili aby ti uškodili, mohou ti uškodit, pouze pokud to Bůh pro tebe zapsal. Pera jsou zdvižena a stránky oschly.“

Když jsme si vědomi faktu, že Bůh má kontrolu nad všemi věcmi a že On chce abychom žili navždy v Ráji, můžeme začít zanechávat svého smutku a obav. Bůh nás miluje, a chce pro nás to nejlepší. Bůh nám dal jasné vedení a On je Milosrdný a Slitovný. Když věci nejdou podle našeho plánu, pokud nevidíme prospěch, který nám přinášejí výzvy jimž v životě čelíme, může to pro nás být velmi obtížné abychom si nezoufali a nestávali se obětí stresu a úzkostí. V tomto bodě se musíme naučit důvěřovat Bohu.

„Bude-li vám pomáhat Bůh, nikdo nemůže být nad vámi vítězem! Opustí-li vás však, kde je ten, kdo by vám mohl potom pomoci? Na Boha tedy nechť spoléhají se věřící!“ (Korán, 3:160)

„Takto jsme tě vyslali k národu, před nímž již zanikly národy jiné, abys jim přednesl to, co jsme ti vnukli, zatímco oni nevěří v Milosrdného. Rci: „On mým Pánem je a není božstva kromě Něho, na Něj se spoléhám a k Němu se kajícně obracím.“ (Korán, 13:30)

„Proč bychom se neměli spoléhat na Boha, když nás již vedl po cestách našich? My budeme věru trpělivě snášet to, čím nám škodíte - a nechť na Boha se spoléhají ti, kdož naň se spoléhají!“ (Korán, 14:12)

Jsme-li věřící, naše důvěra v Boha by měla být stálá, ve všech situacích, dobrých, špatných, snadných i obtížných. Cokoliv se stane v tomto světě, stane se se svolením Božím. On poskytuje obživu a On je schopen ji odebrat. On je pánem života a smrti. Bůh určuje zda jsme bohatí či chudí a zda jsme nemocní či zdraví. Děkujeme Bohu za to že nám dal schopnost snažit se, jít a získávat to, co je pro nás dobré. Ať už jsou naše podmínky jakékoli, měli bychom za ně poděkovat Bohu a chválit jej. Pokud jsme v tísni, měli bychom snášet své obtíže s trpělivostí a především bychom měli důvěřovat Bohu. Když se život stane temným a obtížným, měli bychom Boha milovat více; když jsme přemoženi zármutkem a obavami, měli bychom Bohu více důvěřovat.