Jak islám přistupuje k zármutku a obavám – část 2. Trpělivost

Smutek a obavy jsou součástí lidského podmínění. Život je série okamžiků. K jejich extrémům patří radostné okamžiky, při kterých naše srdce zpívají štěstím a temné okamžiky, které nás uvrhnou do zármutku a strachu. Mezi tím je opravdový život; nahoru a dolů, obyčejný i nudný, sladký i hořký. V každé chvíli by se věřící měl snažit upevnit své pouto k Bohu.

Věřící si musí vytvořit pouto, které se nepřetrhne. Když radost života naplní naše srdce a mysl, nesmíme zapomenout, že to je požehnání od Boha a stejně tak, když čelíme zármutku a obavám, musíme si uvědomit, že i toto je od Boha, i když na první pohled nevidíme možná žádné požehnání.

Bůh je Nejmoudřejší a Nejspravedlivější. V jakýchkoli podmínkách se nacházíme, a bez ohledu na to čemu musíme čelit, je zcela nezbytné abychom otevřeli oči faktu, že Bůh ví co je pro nás nejlepší. Ačkoli se snažíme prchat před tím co v nás vyvolává obavy, je možné, že nenávidíme věc, která je pro nás dobrá a toužíme po něčem, co pouze povede k naší destrukci a zatracení.

“...Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy to neznáte.” (Korán, 2:216)

Život tohoto světa je navržen naším Stvořitelem tak, aby maximalizoval naše šance na blažený život po smrti. Když čelíme zkouškám, pomáhají nám růst a dospět v lidské bytosti, které jsou schopné snadno fungovat v tomto prchavém světě.

Bůh nás neopustil tváří v tvář pokušení a zkouškám, kterým čelíme v tomto světě, vybavil nás mocnými zbraněmi. Tři z těch nejdůležitějších jsou trpělivost, vděčnost a důvěra. Velký islámský učenec 14. století n.l., Ibn al-Qajjim řekl, že naše štěstí v tomto životě a spasení po smrti závisí na trpělivosti.

„Dnes však Já odměňuji věřící za to, co vytrpěli, a oni dnes úspěchu dosáhli.“ (Korán, 23:111)

„..A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli a v protivenství, v neštěstí a v dobách násilí jsou trpěliví - to jsou ti, kdož víru pravou mají, a to jsou bohabojní.“ (Korán, 2:177)

Arabské slovo pro trpělivost je sabr a vychází z kořene, který znamená zastavit se, zadržet nebo upustit od něčeho. Ibn al-Qajjim vysvětlil, že mít trpělivost znamená mít schopnost sami sebe zastavit před zoufáním, upustit od stěžování si a ovládat se ve chvílích zármutku a strachu. Zeť Proroka Muhammada, Alí ibn Abú Tálib definoval trpělivost jako „hledání pomoci u Boha.“

Kdykoli jsme stiženi zármutkem a obavami, naší první reakcí by mělo být obrácení se k Bohu. Uznáním jeho Velikosti a Všemohoucnosti, začínáme chápat, že pouze Bůh jediný může ulevit našim ztrápeným duším. Bůh samotný nám poradil, abychom jej vzývali.

„Bohu náleží jména nejkrásnější; vzývejte Jej tedy jimi a nechte být ty, kdož jména Jeho překrucují - ti budou odměněni za to, co činili.“ (Korán, 7:180)

Prorok Muhammad nás povzbuzoval abychom vzývali Boha všemi jeho Krásnými Jmény. Je zaznamenáno, že v jeho vlastních prosbách říkal: „Ó Alláhu, žádám tě každým z Tvých jmen, kterým jsi Se nazval, nebo které jsi zjevil ve Své knize, nebo které jsi naučil  některé z Tvých stvoření, nebo které Jsi uchoval skryté v Tvém poznání.“

V časech zármutku a stresu, přemítání nad jmény Božími může přinést velkou úlevu. Může nám to také pomoci zaměřit se na to, abychom zůstali klidní a trpěliví. Je důležité pochopit, že ačkoli je věřící povzbuzován aby sebou nemlátil v žalu a utrpení nebo si nenaříkal na stres a potíže, je mu dovoleno obracet se k Bohu a prosit Jej a žádat Jej o úlevu.

Lidské bytosti jsou křehké. Naše slzy padají, naše srdce se lámou a bolest je občas nesnesitelná. Dokonce i proroci, jejichž spojení s Bohem bylo nezlomné, cítili jak se jim srdce svírají úzkostí či bolestí. Také obraceli své tvářek Bohu a prosili o úlevu. Přesto jejich nářky byly obklopeny trpělivostí a čistým přijetím všeho o čem Bůh rozhodl.

Když si Prorok Jákúb zoufal, že už nikdy nespatří své syny Júsufa a Binyámína, obrátil se k Bohu, a Korán nám říká, že vyhledal Boha pro úlevu. Prorok Jákúb věděl, že nemá smysl drát se zuřivě proti celému světu, věděl že Bůh chrání a miluje ty, kdož jsou trpěliví.

„Řekl: „Žaluji zármutek svůj i lítost jedině Bohu a vím od Boha to, co vy nevíte.“ (Korán, 12:86)

Korán nám také říká, že Prorok Ajjúb (Jób) se obrátil k Bohu a prosil o jeho milosrdenství. Byl zbídačený, postižený nemocí a ztratil svou rodinu, své přátele i své živobytí, přesto vše snášel s trpělivostí a sebeovládáním a obrátil se k Bohu.

„A  zmiň se o Jóbovi, jenž volal k Pánu svému: „Postihlo mne neštěstí, však tys nejslitovnější ze slitovníků!“ A vyslyšeli jsme jej a odvrátili od něho neštěstí, jež nesl, a vrátili jsme mu jeho rodinu a přidali ještě jednou tolik s nimi jako milosrdenství své a jako připomenutí těm, kdož Nás uctívají.“ (Korán, 21: 83-84)

Trpělivost znamená přijmout to co je mimo naši kontrolu. V dobách stresu a úzkosti být schopni odevzdat se do vůle Boží je neskutečná úleva. To neznamená že budeme sedět na zadku a necháme život procházet kolem. Ne! Znamená to, že se snažíme potěšit Boha ve všech aspektech našeho života, v naší práci i volnu, v našem rodinném životě a v našem osobním snažení.

Nicméně, když věci nejdou tak jak jsme plánovali nebo tak jak jsme chtěli, dokonce i když to vypadá že obavy a strach nás drtí, přijmeme co nám Bůh určil a pokračujeme dál v naší snaze potěšit Jej. Být trpělivý je těžká práce; ne vždy to jde snadno či samo od sebe. Prorok Muhammad, mír s ním, řekl: „Kdokoli se snaží být trpělivý, Bůh mu pomůže být trpělivým.“
 

Bude pro nás snadné být trpělivými, když si uvědomíme, že je nemožné spočítat všechna požehnání Boží, kterými nás obdařil. Vzduch, který dýcháme, sluneční svit na našich tvářích, vítr v našich vlasech, déšť skrápějící vyprahlou zemi a velkolepý Korán, Boží slova určená nám, patří k těmto nespočetným požehnáním. Vzpomínání na Boha a přemítání nad Jeho velikostí jsou klíčem k trpělivosti, a trpělivost je klíčem k Ráji, tomu největšímu požehnání pro křehká stvoření, kterým se říká lidstvo.