Duchovní hledání Cata Stevense

Norman Solomon, britský rabín aktivní v mezináboženském dialogu, říká, že „pro nás, neproroky, neexistuje žádný jiný judaismus, jiné křesťanství, jiný islám než ten, který nám byl zprostředkován našimi náboženskými komunitami“. Víru na těchto komunitách nezávislou by mohl zvěstovat jedině prorok, hlásající názor Boží. (1) V dnešní západní společnosti je však, jak se zdá, víc „proroků“ než obyčejných věřících, pokorně přijímajících Boží přikázání zprostředkovaná určitou náboženskou tradicí. K lidem praktikujícím vlastní synkretickou víru, stojící jakoby nad všemi náboženstvími, kdysi patřila i popová hvězda Cat Stevens, dnes známá jako Yusuf Islam…<?xml:namespace prefix = o />

Životní cesta tohoto muže řady jmen začala dne 21. července 1948, kdy se v Londýně narodil jako Steven Demetri Georgiou. Jeho rodiče provozovali restauraci v Soho. Oba se hlásili ke křesťanství, role víry v chlapcově výchově je ale sporná. Stevenův otec Stavros Georgiou patřil k řecké pravoslavné církvi, z některých pozdějších výroků Cata Stevense se však zdá, že pravoslavná identita této rodinné větve byla spíše než náboženská národní a kulturní a spíše než pozitivní protiturecká a protiislámská… Matka Ingrid Wickmanová byla švédská baptistka. Steven byl nicméně poslán do katolické školy St. Joseph Roman Catholic Primary School. Když mu bylo asi osm let, jeho rodiče se rozvedli.

Jako teenager projevoval Steven zájem o hudbu a také o výtvarné umění (později si sám navrhoval obaly svých desek). Navštěvoval Hammersmith Art School a současně začal vystupovat jako písničkář pod jménem Steve Adams, které posléze nahradil „chytlavějším“ Cat Stevens.

Roku 1966 se proslavil svým prvním hitem „I Love My Dog“ a o rok později zrod popové hvězdy dovršilo vydání alba „Matthew and Son“. Cat Stevens se stal objektem fanouškovského třeštění, nahrával s celebritami typu Jimiho Hendrixe či Engelberta Humperdincka a vedl bohémský život, který záhy poznamenal jeho zdraví. Ve dvaceti letech těžce onemocněl tuberkulózou.

„To sice znamenalo tragický konec jeho počáteční kariéry, ale také šanci k míru a meditaci. Takřka rok trvající rekonvalescence pravděpodobně zachránila jeho život. Stevens na to vzpomínal takto: ,Ocitnout se z prostředí show businessu                   v nemocnici, dostávat ve dne v noci injekce a mít kolem sebe lidi, kteří umírají – to zajisté změní vaši perspektivu.’“ (2)

Stevensovo existenciální hledání, které tehdy začalo, bylo podobně jako u bezpočtu jeho vrstevníků hledáním příslušníka duchovně vyhladovělé a nábožensky nezakotvené generace. Cat Stevens začal meditovat, stal se vegetariánem a bez velkého rozmyslu se nořil do různých náboženských a pseudonáboženských tradic. Zkoušel LSD, buddhismus, numerologii, transcendentální meditaci, vonné tyčinky, psychologické barvy… Později toto období svého života popsal slovy: „Kdysi jsem věřil v astrologii, kdysi jsem věřil v I Ching. Věřil jsem na všechno. Ale byl to omyl myslet si, že se takhle někam dostanu.“ (3)

V jeho tvorbě, před nemocí zaměřené spíš na hudbu a líbivé melodie, nyní více přicházely ke slovu i texty a potřeba zaujímat stanoviska. I nadále v ní však byly běžné popové texty o milostných vztazích. Roku 1970 se k nejúspěšnějším popovým deskám všech dob zařadilo album „Tea for the Tillerman“ s hitem „Wild World“ a baladou „Hard-Headed Woman“, zavrhující Stevensovu bývalou milenku Patti D’Arbanvilleovou. (4)

„Tím, co z něj udělalo mega-star, však bylo album ,Teaser and the Firecat’, vydané v říjnu 1971. Toto album se stalo středem kolekcí desek, shromažďovaných teenagerkami z obou stran Atlantiku…“ (5) Obsahovalo hity  „Peace Train“, „Moonshadow“ a především „Morning Has Broken“, což byl původně křesťanský hymnus vzdávající Bohu chvály a díky za každý nový den; Cat Stevens udělal z této intimní náboženské skladby popový šlágr.

Začátkem sedmdesátých let zpěvák navštívil Maroko, aby tam získal novou inspiraci. Na tržišti v Marrákeši se poprvé setkal s vírou muslimů. „,Slyšel jsem zpěv,’ vzpomíná, ,a nikdy na něj nezapomenu. Zeptal jsem se: Jaký je to druh hudby? A bylo mi řečeno: To je hudba pro Boha. Nic takového jsem předtím nikdy v životě neslyšel. Slyšel jsem o hudbě k vysloužení si chvály, o hudbě pro potlesk, pro peníze – ale toto byla hudba nehledající odměnu od nikoho kromě Boha. Jak nádherný výrok!’“ (6)

Jako tolik jiných hvězd pop music byl i Cat Stevens rozpolcen mezi duchovní hledání na straně jedné a bohémský život se sexuální promiskuitou, drogami a materiálními požitky na straně druhé. Avšak více než jiní si byl tohoto rozporu vědom. Roku 1974 mu dokonce věnoval fascinující album „Buddha and the Chocolate Box“, jehož posluchači mohli takřka „v přímém přenosu“ sledovat autorův boj mezi touhou po opravdovém náboženském životě a askezi na straně jedné a láskou k tomuto světu na straně druhé (tj. mezi „Buddhou“ a „bonboniérou“).

Uvedené album obsahovalo i píseň „Jesus“, která by se dala označit za ukázkový příklad duchovního hledání Cata Stevense. Upřímně, ale poněkud dezorientovaně v ní zpíval o Ježíši a Buddhovi coby velkých duchovních učitelích lidstva, jejichž láska může vést slepé, o ukřižovaném Ježíši, kterému „ti, kteří nevědí“, stále nerozumějí, i o meditujícím Buddhovi, který věděl, „kam vy a já kráčíme“. (7)

Stevensovo zmatené hledání vyjadřovaly i jeho výroky z roku 1975, kdy řekl: „Věřím, že jediné, co nám v životě zbývá, je buďto se hluboce zamilovat, nebo se věnovat duchovním věcem“, a současně prohlásil: „Jediná osoba, které teď věřím, je Bůh.“ (8)

O rok později vydal Cat Stevens album „Numbers“, odrážející jeho fascinaci numerologií, ale i upřímné hledání transcendentní pravdy. Na tomto pohádkovém albu (9) zavedl posluchače na planetu Polygor, obývanou devíti polygony, jejichž jediným životním „smyslem“ je výroba čísel od jedničky do devítky. Na této planetě se jednoho dne objevuje nezvaný host, hrozící úplně rozvrátit její „počtářský“ řád…

Tímto hostem je Nula (Zero), titulní postava písně „Izero“. Tato prorocká postava zneklidněné polygony odkazuje k nevypočitatelnému světu věčnosti a hned na začátku písně jim říká: „Nemusíte být spoutáni, nemusíte být…“ Načež se v druhé části písně oslovení polygoni pohrdavě (ale i v hloubi duše znepokojeně) ptají: „Co je to za blázna?“ A Izero jim v závěru písně jen říká, že pokud se rozhodnou mu důvěřovat, nebudou se muset ohlížet zpět… (10)

Postoj polygonů ke zvěsti, kterou přináší Izero, nápadně připomíná postoj většiny obyvatel naší planety: Vyhýbáme se postavení před Absolutno ne proto, že bychom byli ateisty, ale ze strachu, že by nám setkání s Ním rozbilo náš svět. Člověku bez víry „je dobře v závětří“… (11)

Cat Stevens odvahu k tomuto setkání nalezl. Ještě předtím se však na své cestě  musel ještě jednou setkat s bezprostřední hrozbou smrti.

„Jeho duchovní hledání v té době stále ještě nevedlo k žádnému závěru. Po zkušenosti dobrého života stále hladověl po něčem lepším. Řekl o tom: ,Jeden          z nejvíce převládajících lidských konceptů je materiální. Mottem tohoto konceptu je: Jezte, pijte a buďte veselí. Problém spočíval v tom, že jsem jedl, pil – ale nebyl veselý.’ /…/ Změna přišla v podobě prožitku blízkosti smrti. U domu šéfa své americké nahrávací firmy Jerryho Mosse si šel zaplavat na pláž Malibu, a po půl hodině se v nebezpečných proudech Pacifiku sotva mohl udržet nad vodou. Snažil se plavat zpátky na zem, ale moře bylo příliš silné. Uvědomil si, že se utopí, a volal k Bohu. V tom okamžiku se příliv zázračně obrátil, náhlá vlna jej zvedla do výše a on snadno doplaval zpátky ke břehu. Shoda okolností, nebo Boží zásah? Stevens nepochyboval o tom, že to druhé.“ (12)

Ještě intenzivněji pokračoval ve svém hledání v zenu, astrologii, tarotových kartách atd., ale mír v duši nenacházel. Zvrat nastal ve chvíli, kdy mu jeho starší bratr David daroval Korán. Cat do té doby tuto knihu nikdy nečetl, neznal žádného muslima a byl naplněn protiislámskými předsudky. Nyní však zjišťoval, že jeho představy o islámu byly zcela mylné. S překvapením četl v Koránu o Ježíši, Mojžíši, Abrahamovi a dalších biblických postavách. Nejvíc jej zaujal koránský příběh Josefa (Júsufa), který byl prodán a koupen na trhu. (13) Měl stále silnější pocit, že podobným způsobem funguje i on ve světě show businessu…

Začal radikálně měnit svůj do té doby světský způsob života a praktikovat pravidelnou modlitbu i všechny další pilíře islámu. Postupně v něm zrála dvě velká rozhodnutí: stát se muslimem a zcela opustit rock’n’rollový „cirkus“, neprospívající duchovnímu životu. Poznal, že nemůže zasvětit život hudbě jako svému (pseudo)náboženství, a že si ani nemůže vytvořit synkretickou privátní víru Cata Stevense. Po dlouholetém hledání pravdy dospěl k tomuto závěru:

„Při četbě Koránu jsem pochopil, že náboženství není něco, co si můžete vytvořit. Buďto je to náboženství od Boha, a potom je pravé, anebo to není náboženství od Boha. Islám znamená ,podrobení se’ a je to pravé náboženství.“  (14)

Dne 23. prosince 1977 zpěvák formálně přijal islám a všechny jeho duchovní a morální principy. O necelé dva roky později, dne 22. listopadu 1979, se při koncertu k Roku dítěte ve Wembley rozloučil se svým publikem. Už v roce 1978 Cat Stevens symbolicky „zemřel“: Nositel tohoto jména se přejmenoval na Yusufa Islama. Jeho hodnoty, priority a každodenní životní náplň se od té doby velmi liší od toho, čím žil v době, kdy byl hvězdou pop music. Je mužem praktikujícím oddanost Bohu a lásku k bližnímu a vzorným manželem a otcem.

V písni „Be What You Must“, vydané o třicet let později (15), Cat Stevens popsal, jak se změnil v Yusufa Islama a proč k této změně muselo dojít. Říká v ní: „Abys byl tím, čím musíš být, musíš se vzdát toho, čím jsi.“ Tato myšlenka, kterou muslim Yusuf přijal za svou, pochází od křesťanského mystika Mistra Eckharta (kol. 1260 – 1327). Když dnes Yusuf hovoří o své konverzi, konstatuje: „Kritéria mého života se zcela změnila“ – a pak cituje Mistra Eckharta: „Aby ses stal tím, o co usiluješ, musíš se vzdát toho, čím jsi.“ (16)

Z opakovaně uváděného citátu křesťanského autora je zřejmé, že se Cat Stevens přijetím islámu vzdal svého předchozího synkretismu bez toho, že by upadl do opačného extrému v podobě sektářského uzavírání se do vlastního náboženství a odmítání všeho, co je za jeho hranicemi. Jakkoliv u Yusufa není pochyb o tom, že je „fundamentalistou“ ve smyslu bezvýhradné věrnosti fundamentům islámu, právě tak zřejmá je i jeho „dialogická“ otevřenost vůči duchovnímu bohatství jiných náboženství.

Jeho postoj  jasně vyjadřuje album „An Other Cup“, kterým se Yusuf roku 2006 po velmi dlouhé pauze připomněl jako zpěvák. Název připomíná desku „Tea for the Tillerman“ z roku 1970 a současně vyjadřuje skutečnost, že ve srovnání s někdejšími alby Cata Stevense jde u Yusufa Islama o jiný šálek čaje. Pohár naplněný čajem na obalu tohoto alba však současně odkazuje k známému zenbuddhistickému podobenství:

„Duchovní mistr přijal učeného muže, který k němu přišel, aby získal hlubší vhled do tajemství života. Mistr připravil čaj. Zatímco podával čaj, začal vysvětlovat, ale učený profesor jej stále přerušoval svými vlastními názory. Mistr tedy svému návštěvníkovi nalil plný šálek a potom pokračoval v nalévání. Učený muž pozoroval přetékající šálek tak dlouho, až se nemohl ubránit zvolání: ,Je plný. Víc už se do něj nevejde!’ ,Tak jako tento šálek,’ řekl mistr, ,jsi i ty plný svých vlastních názorů a spekulací. Jak bych ti mohl něco ukázat, když svůj šálek nejprve nevyprázdníš?’“ (17)

Je zřejmé, že různá náboženství – například islám, křesťanství a buddhismus – mohou člověka vést k překročení sebe sama a k otevření se transcendentnímu Tajemství. „A právě prostor, kde se člověk setkává s tímto Tajemstvím, je prostorem, kde se setkávají náboženství. /…/ Ale to vše neznamená, že forma náboženské víry je druhořadá nebo dokonce nepodstatná. /…/ Jako člověka tvoří duše i tělo, tak náš vztah k transcendentní skutečnosti tvoří jak osobní zkušenost s ní, tak i její rozumové a smyslové vyjádření v náboženském systému. /…/ Jako není možné, aby někdo měl lidský trup, sloní hlavu a tygří končetiny, nemůže si nikdo brát jen něco podle svých potřeb, ale /musí/ přijmout tělo celé. Schválně říkám přijmout. Náboženské tělo musí být chápáno jako přijaté, darované, nikoliv svévolně vybrané. Ale je nutné zacházet s ním jako s tělem – tedy s tím, co má sloužit duši i duchu, a ne znásilňovat jeho potřebami přirozenost duše.“ (18)

Vít Machálek

Poznámky:

1) Milada Divišová et al. (eds.), Dialog křesťanů a Židů, Praha: Vyšehrad, 1999, s. 29.

2) Booklet CD Cata Stevense Remember: The Ultimate Collection, Island Records, 1999.

3) Steve Turner, Touha po nebi: Rock’n’roll a hledání spásy, Praha: Návrat domů, 1997, s. 92.

4) Viz Joe Levy (ed.), Rolling Stone: 500 nejlepších alb všech dob, Praha: BB/art, 2007, s. 160. V pořadí „nejlepších alb všech dob“ podle hlasování  světových rockových hvězd se album „Tea for the Tillerman“ umístilo na 204. místě.

5) Booklet CD Remember.

6) Tamtéž.

7) Cat Stevens, Buddha and the Chocolate Box, Island Records, 1974 (nové vydání na CD 2000).

8) Steve Turner, Touha po nebi, s. 92.

9) Původně mělo být součástí dětské knihy, na které se Cat Stevens podílel jako spoluautor a ilustrátor.

10) Cat Stevens, Numbers, Island Records, 1976 (nové vydání na CD 2001).

11) Myšlenky filosofa Karla Flosse.

12) Booklet CD Remember.

13) Korán 12:20 (súra Júsuf).

14) Steve Turner, Touha po nebi, s. 92.

15) Na Yusufově albu Roadsinger, Eder Music BV, 2009.

16) Heinrich Oehmsen, „Cat Stevens: Am Ende der Reise steht das Licht“ [online]. 2011-04-05.        Dostupné z www: <http://abendblatt.de/kultur- live/article1844241/Am-Ende-der-Reise-steht-das-Licht.html>.

17) Booklet Yusufova CD An Other Cup, Ya Records, 2006.

18) Miloš Mrázek, „O náboženské identitě“, Sdílení: Časopis mezináboženského dialogu, č. 2, 1/1997, s. 16.