Dilema ummy

K zamyšlení, článek napsaný již v roce 1997

Autor: Hišam Zubeir
Každý den, který žiji na západě, se přede mnou stále jasně projevují dvě věci. Za prvé, islám zajímá stále více lidí na západě. To může být jak dobré tak špatné; dobré je, že stále více lidí oceňuje islám, a stále více lidí přijímá Korán jako Boží zjevení.
Za druhé, že teroristé, kteří sami sebe nazývají „islamisty“ dělají pro islám ve skutečnosti medvědí službu.

Jsem částečně egypťan, ale cítil bych (a cítím) stejně ohledně jakékoli jiné země. Když jsem například v minulosti slyšel o „islamistických“ masakrech v Luxoru, byl jsem zděšen. To nestačí že umma čelí tolika vnějším konfliktům, že si je musí vytvářet i zevnitř? Jsem si jistý, že lidé, kteří zorganizovali tuto malou „demonstraci“ si byli jistí že bojují za islám proti zkorumpované vládě. Ale jejich metody, a ideologie jejich boje je špatná. Nemohou tvrdit že jsou následovníky islámu a udělat to, co udělali. Z tohoto masakru nevzešlo nic dobrého.
Za prvé to způsobilo ještě větší nedůvěru v egypťany a muslimy všude na světě.

Na rozdíl od členů jakéhokoli jiného náboženství. Když jsou lidé napadeni muslimy v jedné části světa, muslimové VŠUDE NA SVĚTĚ pocítí následky. A v západním světě jsou následky obvykle velmi nepříjemné. Už nyní, ženy které nosí hidžáb jsou diskriminované. O mužích, kteří nosí plnovous  se uvažuje jako o teroristech. Dokonce i studenti na západních univerzitách, kteří vypadají arabsky a mají vous, jsou v podezření, že mají napojení na obchodníky se zbraněmi!!!

Za druhé to přispělo k nepravdivému přesvědčení že islám je náboženstvím násilí a terorismu. Musím nějak vysvětlovat že toto není pro ummu dobré?
A za třetí, a toto je nejdůležitější aspekt; lidé zemřeli. Nevinní lidé zemřeli. Teroristé mohou omlouvat a vysvětlovat své pohnutky jakkoli chtějí, ale v konečném důsledku, BYLI ZABITI NEVINNÍ LIDÉ.

Jako národ v úpadku (ne počtem, má šá' Alláh) to vypadá že často ignorujeme že jiné lidské bytosti, které nejsou muslimové, jsou ve skutečnosti také lidské bytosti. A ti lidé co zemřeli v Luxoru, ať už to byli křesťané, židé, hindú, sikhové, ateisté nebo agnostici byli hlavně a především LIDSKÉ BYTOSTI. A v islámu je vzácný každý lidský život.

Co se stalo s muslimským národem? Byli jsme založeni na principech míru a tolerance. Byli jsme založeni na principech morálky a spravedlnosti. Dnes nemáme právo nazývat jakoukoli vládu islámskou nebo jakoukoli organizaci islámskou, ani sami sebe muslimy, pokud se alespoň nesnažíme žít životy podle islámu.

Na jednu stranu máme asi jeden a půl MILIARDY následovníků islámu. To je opravdu úžasné. Ale i když jsme téměř největší populace na světě, nebo přinejmenším druhá největší, morální zásady naší víry na světě nevytrvaly. A nejméně v našich vlastních zemích.
Kdyby se celá naše umma v minulosti spojila a vyhlásila, „není legitimní tvořit jen tak Izrael na území kde ničí naše vlastní bratry a sestry“, Museli by Zionisté prosit o povolení vstoupit do Palestiny. A, umma, v milosrdenství by některým z nich mohla povolit vstoupit, kvůli hrozné perzekuci, kterou mnozí z nich trpěli v Evropě.... ale nikdy na úkor jiných lidských bytostí.

Ale, běda naší ummě. Jsme ve stádiu formalismu, islámu bez jeho ducha. Všechny problémy, kterým čelila a čelí umma dnes, by mohly být, a mohou být vyřešeny islámem. Boje o Palestinu, interní boje proti vládám v arabském světě. Pokud by v opravdové islámské společnosti byly realizovány principy, kterých si váží i na západě. Lidská práva. Stejná práva pro všechny. Potlačení kriminality. Svoboda myšlení...

Násilí není naše cesta. Umma má zajisté mnoho velkých bitev, které musí vybojovat, v některých bude již možná muset použít i sílu. V některých případech se tomu vyhnout nelze. Ale pokud to musí být, pak je potřeba bojovat se ctí a ušlechtilostí. V duchu popsaném v Koránu. Ne jako zločinci a vrahové.
Ale jako spravedlivé lidské bytosti.